pondělí 2. května 2016

PÁLENÍ ČARODĚJNIC



Loni jsem na čarodějnickou párty do školky malé spíchla kostým baby Jagy. 
Byla zklamaná, že nemá špičatý černý klobouk (jako ostatní) a  černý plášť od vietnamců (jako ostatní). 
Letos jsem si kreativitu odpustila a nastrojila ji do zakoupeného klobouku - k Miině naprosté spokojenosti. 


Už delší dobu sleduju, že Mia nesdílí mou vášeň pro originalitu - naopak, snaží se zapadnout do stáda. 
To, co ji ostatní holky závidí a rády k nám proto chodí (vyrábění z hlíny, samolepicí folie, omalovánky, co jí kreslím, honby za pokladem a další blbosti, ve kterých se vyžívám) moji dceru nechávají chladnou.

V sobotu bylo všechno špatně. 

Nudle z vietnamské kolonie, kterou máme za rohem, okomentovala slovy: "tyhle japonské obědy mi fakt nechutnají". Ačkoli dřív jsme si je spolu dávaly - měla to být zvykací kůra na stravu na našem  dlouho plánovaném výletě do Thajska.  
Na čarodějnické vyjížďce  se tvářila takto: 

 
Koně už ji prý taky nebaví... Chtěla zůstat doma a skákat před domem na trampolíně.
Že by předčasná puberta? Špatná výchova? Nebo spolu trávíme moc času? Jsem příliš dominantní? Nudí se se mnou?
Přišla jsem definitivně o svou sparing partnerku? 

Nakonec i ona propadla čarodějnému řádění a zapojila se mezi ostatní. 




Počasí vyšlo nádherně.


I na pečení buřtů došlo.
 

A i když se den vydařil a Mii se to nakonec líbilo a nechtěla odjet, hlodá ve mě myšlenka, jestli není lepší Miu nechat zapadnout mezi její doma sedící vrstevníky, pořídit ji kostým princezny Elsy, pustit jí televizi, aby věděla, jak vypadá Doktorka Plyšáková a přestat podporovat její individualitu, aby se necítila být tak mimo, jako někdy já. 
Jen nevím, kdo se mnou pojede potápět se do Thajska.

Žádné komentáře:

Okomentovat