Zobrazují se příspěvky se štítkemSlavíme. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSlavíme. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 11. března 2018

PEČEME S CHUTÍ

Tak se jmenuje kuchařka mojí babičky. Babička s chutí peče celý život. Já taky, ovšem výsledky jsou poněkud rozdílné. 
Nejdou mi totiž dorty. 
Ať dělám co dělám, výsledek je chabý, vizuálně odpudivý a moje dítě navíc nejí marcipán, kterým se většinou dají nedostatky zamaskovat.
Navíc u nás dorty (mimo mě tedy) nikdo moc nemusí, takže narozeninový dortový rituál udržuju vlastně zbytečně.
Ale když já bych tak ráda vykouzlila pečené cosi, nad čím budou všichni obdivně vzdychat...
Letos byl další pokus. 
K narozeninám mojí polovičky. 
Opět neúspěch.
Chuťově dobrý, ale ta vizáž...
Původně mělo jít o RED VELVET CAKE (kdybyste to jako nepoznali), bohužel "RED" prostřední díl nenaskočil (zkuste rozkrojit podélně na tři díli něco, co má centimetr na výšku... Copak jsem oční chirurg?) a tak jsem musela upéct klasické piškotové těsto, kterým jsem dort doplnila o zbylé dvě vrstvy.
No a absint, který měl dort obsahovat, jsem si dala na žal, že to zase nevyšlo.


  A tak asi zůstanu u pečení buchet a frgálů. 
Ty mi jdou.
Peču je s chutí a s chutí je i jíme.
 
Jo a kdyby jste chtěly osvědčený frgálový recept, tak tady je:
1 kg polohrubé mouky
20 dkg másla
4 žloutky 
20 dkg cukru krupice
sůl
20 dcl vlažného mléka
1 kostka droždí.

Těsto hnětu v pekárně a dělám ho většinou z poloviční dávky, protože 4 frgály opravdu nesníme. 
Vyválíte 2 kolečka, potřete povidly nebo tvarohem (do tvarohu vejce + trošku cukru), případně hruškovými povidly (které ovšem u nás nikdy nejsou), posypete drobenkou (stejný díl másla, polohrubé mouky a cukr) a dáte na 180 °C do trouby péct. 
Okraje frgálu můžete potřít vajíčkem, ale to já vždycky zapomenu.
No a je to. 
Příště oslavenci dostanou svíčky do frgálu. 
Tak krásný sladký jarní den všem.
 

pátek 2. června 2017

TŘI MĚSÍCE

Tři měsíce mi trvalo, než jsem si dala život do pořádku. První čtvrtletí roku 2017 mi dalo zabrat po všech stránkách a asi nemám momentálně chuť se k tomu vracet a detailně to rozebírat. 
Možná se k něčemu vrátím - a nebo taky ne.
Píšu to spíše jako vysvětlení pro ty, co mě postrádaly (děkuji Alenko a Alice, že na mě pořád myslíte:-)).

Za tu dobu, co jsem blog ani jednou neotevřela jsem ovšem stihla (odpusťte poněkud nesourodou rekapitulaci předchozích událostí):

- oslavit ve dvou kolech Miulininy 7 narozeniny - sice ne v tak velkém stylu, jako loni, ale přece... 





(Ta osvětlená kostka na fotce níže je dort. 
Jeho netradiční a komplikovaný zrod vám popíšu v jiném příspěvku...)




- po dlouhé anabázi jsem taky zvládla najít si novou, skvělou práci, kde můžu realizovat všechny své nápady, kde mám báječné kolegy a kterou mám navíc jen asi 5 minut od bytu (na mém ranním chaosu při vstávání a příchodech na minutu přestně s ještě mokrými vlasy to ovšem nic nemění). Snad jsem tímto nadšeným vyznáním svého pracovního štěstí nic nezakřikla.

- na doporučení muže mé kamarádky jsem se přihlásila do spolku včelařů. Ještě nevím, co v tomto směru mám očekávat, nicméně, medu není nikdy dost.



- daří se mi pomalu rozjíždět (v malém) své vysněné grafické ministudio - takže vyrábím svatební oznámení a polepy na auta a kreslím a lidi se kupodivu stále ozývají a něco potřebují - což mě těší. Nemám v tomto ohledu žádné zásadní ambice, jsem prostě ráda, když se někomu moje věci líbí a moc toho stejně nestihnu...

- letos konečně vyrostl hrášek - tato, pro ostatní zcela běžná záležitost, je pro mě téměř jako výhra v loterii, protože předchozí tři roky ho:
    a) vyzobali holubi
    b) vůbec nevzešel
    c) uschnul.
Letos se mi mé osazení zahrady poprvé uchytilo a vypadá to na slibnou sklizeń. Očividně i kozel-zahradník má občas zelené prsty.

- zase jsme zahájily maringotkovou sezónu. Já to prostě miluju.


 

Jen je třeba občas posekat trávu, protože se nám v ní ztrácejí psi.

 


Takže - Kavanzo vjíždí znovu na scénu a je v zpět v plné polní. 




 Těšte se na další příspěvky z okolí brněnských luhů a hájů.

pondělí 2. května 2016

PÁLENÍ ČARODĚJNIC



Loni jsem na čarodějnickou párty do školky malé spíchla kostým baby Jagy. 
Byla zklamaná, že nemá špičatý černý klobouk (jako ostatní) a  černý plášť od vietnamců (jako ostatní). 
Letos jsem si kreativitu odpustila a nastrojila ji do zakoupeného klobouku - k Miině naprosté spokojenosti. 


Už delší dobu sleduju, že Mia nesdílí mou vášeň pro originalitu - naopak, snaží se zapadnout do stáda. 
To, co ji ostatní holky závidí a rády k nám proto chodí (vyrábění z hlíny, samolepicí folie, omalovánky, co jí kreslím, honby za pokladem a další blbosti, ve kterých se vyžívám) moji dceru nechávají chladnou.

V sobotu bylo všechno špatně. 

Nudle z vietnamské kolonie, kterou máme za rohem, okomentovala slovy: "tyhle japonské obědy mi fakt nechutnají". Ačkoli dřív jsme si je spolu dávaly - měla to být zvykací kůra na stravu na našem  dlouho plánovaném výletě do Thajska.  
Na čarodějnické vyjížďce  se tvářila takto: 

 
Koně už ji prý taky nebaví... Chtěla zůstat doma a skákat před domem na trampolíně.
Že by předčasná puberta? Špatná výchova? Nebo spolu trávíme moc času? Jsem příliš dominantní? Nudí se se mnou?
Přišla jsem definitivně o svou sparing partnerku? 

Nakonec i ona propadla čarodějnému řádění a zapojila se mezi ostatní. 




Počasí vyšlo nádherně.


I na pečení buřtů došlo.
 

A i když se den vydařil a Mii se to nakonec líbilo a nechtěla odjet, hlodá ve mě myšlenka, jestli není lepší Miu nechat zapadnout mezi její doma sedící vrstevníky, pořídit ji kostým princezny Elsy, pustit jí televizi, aby věděla, jak vypadá Doktorka Plyšáková a přestat podporovat její individualitu, aby se necítila být tak mimo, jako někdy já. 
Jen nevím, kdo se mnou pojede potápět se do Thajska.

pondělí 28. března 2016

DINOSAUŘÍ NAROZENINY

Miiny narozeniny letos vyšly na Velikonoční pondělí. A protože tradiční velikonoční zvyky nemám ráda, bylo třeba vymyslet zábavnější narozeninový upgrade. 

A tak po tradiční rodinné oslavě (na kterou dojela i moje milovaná babička s dědečkem)...




... následovala (na Miino přání) oslava dinosauří :-).

Bylo třeba zakoupit fosilie na vykopávky pro mladé archeology, 


upéct dinosauří dort (osvědčený krtkův dort to z krabice, převlečený za dinosauří hnízdo, to jistí),


poschovávat po zahradě dinosauří cedulky s tajným vzkazem

a oslava mohla začít.

Bylo třeba prověřit zdatnost a odolnost mladých archeologů...



trpělivost a pečlivost při hledání zkamenělin...


 a sestavování tajné zprávy s místem výskytu dinosauřích vajec.


Výprava byla nakonec úspěšná, vejce objeveno a celý mladý archeologický tým ve zdraví přežil.



A tak se slavilo - dětský šampus tekl proudem.


Byl to bájedný den.


neděle 28. února 2016

BLOG MÁ ROK

Nechápu, že mě pořád baví. 
Většinou u ničeho pravidelného nevydržím - nezvládnu ani dobrat antibiotika, či mazat si každý večer obličej krémem (připouštím - nepíšu zase tak pravidelně). 

Unikla mi jeho podstata. 
Je o dětech? (Když mám jen jedno a navíc je to spíš parťačka, než dítě a když se správnou výchovou neustále válčím?)
 O cestování?(To nestíhám zaznamenávat a navíc, s mým orientačním smyslem?)
O vaření? (Tři recepty za rok... asi neee.)
O vyrábění? (Ze slova "tvořilka" se mi dělá vyrážka a mé nahodilé pokusy... pravda, občas něco vznikne.)

O interiérech taky není - spousta barev a věcí v naší domácnosti by mohla způsobit explozi monitorů či srdeční zástavu všech milovníků černobílých kombinací a čistého zen stylu. 

Není to ani fotoblog. Můj špičkový foťák se v mých rukách stává krabičkou na úrovni lepšího automatu. Vím jak ho zapnout a občas zaostřím. Ani fotokurz mě však nepřiměl používat kreativní tlačítka a potlačit nastavením pozadí fotografovaného objektu. Měla bych si své pozadí nakopat, ale prostě... nemám na to buňky. 

O módě? Dělala jsem si čárku, pokaždé, když jsem zmínila jakýkoli kus oblečení a... ani jednou vážení...

Grafika taky trošku pokulhává a do boční lišty neumím přidat příspěvky úhledně roztříděné podle témat... 
Návštěvnost taky není nikterak závratná, ale aspoň mi tu pořád někdo neblomcá a ti, co se vracejí už jsou skoro jako rodina (že Ali ;-)).

Nemůžu prostě radit nikomu a v ničem. 

Můžu jen psát o tom co se děje v mém okolí (většinou s třítýdenním zpožděním, protože to nestíhám), fotit, když je světlo a kreslit, když mám čas.

Takže píšu jen tak - bez talentu, bez ambicí, pro radost sobě a třeba i někomu jinému.

No a dnes už je to rok... Takže všechno nejlepší. 


 A protože dort nezvládnu, tak aspoň šátečky, dle receptu mé babičky.


No a protože jsou opravdu rychlé a jednoduché, tak si recept pamatuju a ráda se podělím (a tím zvýším počet receptů za rok ze tří na čtyři).
Takže připravte se:
1 máslo
1 tvaroh (odtučněné nebrat)
250 g hladké mouky

Smýchat, vyválet (podsypávat moukou), nařezat čtverečky, naplnit marmeládou - do té přidám trošku namletých piškotů, aby nevypochodovala při pečení ven (což se mojí babičce samozřejmě NIKDY nestalo, ovšem mně, před objevením piškotové spásy, pokaždé).
Nepotírat, dát péct (na pečící papír), vyndat, pocukrovat a pak už jen bránit vlastním tělem před útoky ostatních členů rodiny. 

úterý 29. prosince 2015

ABYSTE NEŘEKLI,...


... že jsem sem nedala žádné vánoční fotky, tak tady jsou.



Bylo nám dobře, odpočinuly jsme si a pořád ještě odpočíváme, užíváme a lenošíme. 

Probíhají návštěvy u nás a my u nich. 

Už jsem to tak potřebovala. 
Díky Ježíšku za to volno.

PS: Tohle je stý příspěvek. Takže příště by to chtělo malou oslavu. Že by třeba GIVEAWAY? ;-)


neděle 1. listopadu 2015

HALLOWEEN

Halloween proběhl ke spokojenosti všech.
Stezku odvahy absolvovalo 10 dětí - všechny přežily. 
Fotky jsou pouze z posledního stanoviště, kterému jsem vládla já ;-).

Skóre:
- 1 vyděšený, okolojdoucí, nic netušící soused 
- 6 vyčerpaných dospělých
- 10 nadšených dětí
- 38 snězených vanilkových prstů

Příští rok pro velký úspěch opakujeme...

A dovětek pro odpůrce tohoto amerického svátku:

- svátek není americký, byl do Ameriky dovezen z Anglie(nebo Irska?)
- vydlabaná dýně vám prozáří den, když se tak brzo stmívá
- oranžová a černá jsou báječná kombinace
- natrénujete si pečení cukroví nanečisto
- děti milují strašidla a duchařské příběhy
- každá příležitost slavit a potkat se s přáteli se musí náležitě využít ;-)

 

čtvrtek 15. října 2015

CESTOU NECESTOU

 směrem "maringotka" jsme potkaly vesnici, kde všichni dlabali dýně. 
Tak jsme zabrzdily a dlabaly taky. 



Jestli pojedete přes Novou ves, tak pozdravujte naši dýni, stojí hned u silnice, přímo před místní hospodou :-).