NEPÍŠU

Nepíšu, protože makám. A to jako hodně.  

Třeba na tomhle jídelním lístku (kdyby jste měli cestu do Brna na Orlí, tak ho jděte Na DNO okouknout). 

Nezdá se to, ale ladění nám vzalo skoro měsíc. 

Teď ještě dodělat anglickou verzi.

S Miu nám dělá po večerech společnost pan Holmes. 

Většinou usnu dřív, než odhalí vraha. 

Ještě že mají Mia i Sherlock se mnou svatou trpělivost.

 

Snad se zmůžu na něco delšího z cest, kterých jsme letos podnikly hodně, ale zatím to nevypadá...

 

AYMARA

Určitě znáte situaci, kdy děti touží po zvířeti a rodiče dělají ofuky... Ta u nás nenastává, protože vášnivým chovatelem jsem u nás já. 

Miulíně je to jaksi jedno. Díky tomu, že ve zvěřinci vyrůstá, není jí to vzácné a naše spolubydlící bere jako samozřejmost (asi jako stůl a televizi, s tím rozdílem, že je občas musí nakrmit).

A tak od prosince, kdy nás opustil Otík, toužím po zvířátku (ačkoli máme želvu Mínu a rybičky). Po zvířátku, které mě bude vítat a se kterým se budu moct pomazlit. 

Psa jsme zavrhli, protože nám ho nemá kdo hlídat v případě dovolené. 

Já jsem toužila po papouškovi, ale nechtěla jsem žádného křiklouna.

A tak jsem po půlroční studiu papouščích povah vybrala aymaru, kontaktovala chovatelku a počkala si na vylíhnutí toho našeho. 

A tak už je týden u nás. 

Alfrédek.

Nejúžasnější a nejroztomilejší ptačí stvoření. 

Učí se rychlostí blesku. Na zavolání přiletí na prst (i když letec moc není, spíše bombardér, který občas netrefí cíl, někam zapadne  a pak s tlumeným brumláním vypochoduje ven, případně ho musíme vyprostit). 

Skoro nekřičí a jakmile se setmí, usíná jako vzorné děťátko s hlavou pod křídlem.

Miluje ovoce, drbání na krčku a spánek na rameni při večerníčku. 

Jeho jedinou nevýhodou je poměrně časté konání potřeby velmi řídké konzistence, ale to mu všichni odpouštíme a už jsme za tímto účelem vyčlenili speciální "hovínkovou" hadřičku.

Takže pokud toužíte po nenáročném opeřeném příteli, doporučuji aymaru.

Jinak chystám reportáž z Korfu, ale nějak se mi nedostává čas - cvičím Alfréda. 

Tak snad příště.

SANDÁLKY PRO MIU

Šití bot mě nadchlo. Už mám dvoje a nemůžu se nabažit. 

A ačkoli Mia většinou mé nadšení pro ručně vyráběné předměty v naší domácnosti nesdílí, na kožené sandálky s dinosaurem jsem ji ukecala. Přizvaly jsme si odbornici Danču (tu, která mě k šití bot přivedla), asistentku Pavlu a láhev vína od Rauše. Šlo nám to báječně, i ve stísněných podmínkách naší terasy. 

A výsledek: za půl dne hotové botičky dle přesně dle požadavku majitelky. 

  

I dinosaurus se vlezl.

ČERVENEC

Celý červenec jsem v tahu. Tak báječně to vyšlo. V praxi to znamená, že se nedostanu k internetu, takže zanedbávám blog. Ale všechno vám to vynahradím v srpnu, kdy budu zase zpět. A tak jen pár fotek, aby bylo vidět, že žiju a to tak, že skvěle. Odpoledne odlétám na Korfu. Tak nashledanou v srpnu.

Pár fotek z Malagy. Není nad to, vyrazit si jen s kamarádkou. 
Město úžasné, určitě se tam ještě vrátím. 
Podrobnosti o výletě v srpnu. 
 

A pár fotek od nás z jihu. Tam je to úžasné vždycky :-). Nechyběly výpravy na lodi, grilování, lezení po stromech, koupačka - ale hlavně: pořád u nás někdo byl. Přátelé, děti, psi... 
A o tom to je...
 

Krásné léto všem.

DAKL

Ve školním roce vedu každou středu v místním DDM Dámský klub - DAKL. Založily jsme ho v září a sešla se tam skvělá parta v rozmezí 8 - 65 let (i když letos k nám přibyla ještě v březnu narozená Julinka). 

Tvoříme podle toho, co by se dámám zrovna líbilo. 

A tak jsme vyzkoušely vitráže, mozaiku, šití z kůže, keramiku, malování na hedvábí, modrotisk, výrobu buttonů... 

Díky tomu, že bydlím nedaleko a že si všechny rozumíme, občas se po zavírací době DDM přesuneme k nám a pokračujeme u vína u nás na terase (to už ale nic nevyrábíme).

A protože DDM končí v květnu, včera jsme měly poslední kurz v tomto školním roce. Přes prázdniny se budeme scházet nárazově u nás a v září začneme znovu organizovaně. 

Mám tu naši bandičku moc ráda. 

(Netušíte, jak se fotí ty krásné a vystajlované fotky zahradních večírků? 

U nás okamžitě vzniká chaos. Asi divná paní domácí...).

 

(Náš nejmladší člen, Jůlinka, narozená ve stejný den, jako Mia). 

 Mám prostě štěstí na skvělé lidi. A intenzivně si to uvědomuju.

Díky za to.

(Poprvé jsem dostala kytku ke konci školního roku - jako paní učitelka. 

Mám z ní hroznou radost.)

Tak pokud jste z Brna a rádi/y vyrábíte, můžete se k nám od září přidat. 

PS: Pozitivní vztah k občasnému pití vína vítán. 

VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS

Říká moje babička a má svatou pravdu. 

Stárnu a tak přestávám všechno hrotit (a poctivě před sebou valím tu hromadů věcí, které bych měla udělat/dodělat/připravit/nachystat/poslat...).

A tak jsem si opravený objektiv (ano, opět mi upadl) vyzvedla po 4 měsících, pileu, kterou mi nabídla Lenka z Brna tady na blogu, jsem si stále ještě nevyzvedla (snad na mě ještě čeká) a keramický domeček pro Ivetu jsem vyrobila do dvou měsíců.

Zato přišel čas pořídit na chalupu pračku, a tak už nebudeme muset jezdit o víkendech jako poláci s plnýma taškama čistého a pak zase špinavého oblečení tam a zpět. 
Mám vyprané oblečení ze všech skříní. Voňavé a na sluníčku usušené (a jsem připravená na ochlazení - všimněte si zimního svetru). 

No a do třetice všeho dobrého... nastal čas vybrat dovolenou.
Volba padla na Malagu. 
Takže za měsíc mě čeká pětidenní dámská jízda (tedy spíš let) s kamarádkou Leonou.
Levné letenky a ubytování přes airbnb. Kdo by odolal. 
Spát budeme zde: 

A koupat se zde: 

Mám v plánu dovézt obří množství španělských ručně malovaných kachliček, jsem zvědavá, kolik jich pojme moje příruční zavazadlo :-).

Reportáž samozřejmě bude, ale až na konci června.