NEPÍŠU

Nepíšu, protože makám. A to jako hodně.  

Třeba na tomhle jídelním lístku (kdyby jste měli cestu do Brna na Orlí, tak ho jděte Na DNO okouknout). 

Nezdá se to, ale ladění nám vzalo skoro měsíc. 

Teď ještě dodělat anglickou verzi.

S Miu nám dělá po večerech společnost pan Holmes. 

Většinou usnu dřív, než odhalí vraha. 

Ještě že mají Mia i Sherlock se mnou svatou trpělivost.

 

Snad se zmůžu na něco delšího z cest, kterých jsme letos podnikly hodně, ale zatím to nevypadá...

 

URBAN JUNGLE

Jak jste jistě pochopili, zima mi leze na nervy. Toužím po teplých paprscích a vukol bující zeleni.

Když jsem zjistila, že moji oblíbenci Igor a Judith konečně vydali mnou oblíbený a ostře sledovaný květinový (a květnatý) občasník "Urban jungle" v tištěné podobě (jejich blog můžete sledovat ZDE) , nelenila jsem... 

A už je mám oba (Igora i Judith) hezky doma:

Kniha mě namotivovala k následnému nákupu cibulí jarních (olivovník na fotce je moje stálice propašovaná z Řeckých ostrovů - ale nikomu to neříkejte):

 

Proběl i jarní sestřih a očista květin stálých:

 

Máme jich samozřejmě více a k tomu několik desítek kaktusů, ale jejich focení by příspěvek neúměrně prodloužilo a nikoho by to nebavilo. 

Mimo krásných fotek, užitečných rad o pěstování květin v bytech je zde i několik návodů (např. na momentálně populární závěsné květináče) a hlavně OPĚT článek o mé vysněné Pilei Pepřincové, kterou už dlouho marně sháním (normálně jsou mi trendy šumák, ale tuhle kytku, vykukující ze všech blogů, nutně potřebuju už dlouho).

Vím, že ji má Lenka ze Zahrady na niti, ale ztrácet čas na D1 kvůli ní nehodlám (kvůli Pilei, ne kvůli Lence :-).

Tak kdyby jste měli tip, kde ji sehnat v okolí Brna, sem s ním. 

Pevně doufám, že se někdy zmůžu a na jejich blog pošlu fotky svých domečkových květináčů s kaktusovými nájemníky. Bohužel se zatím vždycky prodají dříve, než s nimi zvládnu udělat díru do světa. 

Tak snad půjdu trošku do sebe a polepším se. 

Pěstování zdar.

PŘEKVAPENÍ

Jednoho dne přijela dodávka DPD a dovezla balíček, který jsem si neobjednala. Netikal, tak jsem ho otevřela. Podivný balíček s podivným obsahem. Balíček s překvapením.

Povídky z pera Ransoma Riggse, autora mého milovaného Sirotčince slečny Peregrínové.

Zvláštní povídky, které milovníky klasiky asi nenadchnou, zato ti, s bujnou fantazií budou nadšeni. Navíc knížka je opravdu nádherně zpracovaná, ilustrovaná Adrewem Davidsonem (hned jsem hledala jeho další ilustrace a výtvarné počiny), prostě pravý poklad.

 Nebudu sem fotit obrázky z knihy ani citovat úryvky. Pokud jste aspoň trošku podivní, pořiďte si ji, bude se svou zeleno-zlatou obálkou, ozdobou Vaší knihovny.

Mě její ilustrace inspirovaly k vytvoření plechového štítu pro naši maringotku. 

Instalace proběhne o víkendu.

NORSKO 2. ČÁST

Druhý den pánské osazenstvo sundalo nohy dolů z postelí a ponořili se téměř po kotníky do vody. 

Venku pršelo a voda se dostala do chatičky. 

Já (spící na palandě) jsem byla za včas varována jejich hlasitým klením a tak jsem byla zvlhnutí ušetřena. 

Když jsem volala majiteli, abych mu sdělila o povodni v jeho nemovitosti a skutečnosti, že plovoucí podlaha dostála svému jménu, nezdál se nikterak překvapen.  Tak jsme vytřeli, pánové si obuli suché ponožky a společně jsme vyrazili užít si volný den v Downtownu města Oslo. 

V plánu byla návštěva muzea lodi Fram, Kon-tiki a muzea vikingů. 
Nebudu Vás poučovat o Amundsenovi, Thorovi nebo pohřebních vikingských rituálech, najeďte si na WIKI, ale fotky si neodpustím: 

Fotodokumentace z muzea vikingských lodí: 

a moje verze pro Miu: 

muzeum KON-TIKI

(po návratu jsem neodolala a hned zapátrala v antikvariátu po příběhu Thora Heyerdahla a už mám doma svého Thora)

a muzeum nejzajímavější -  o výpravě Amundsena na severní pól:

  
V tomto oboru budu muset ještě zapátrat, protože jsem prostě ignor a mimo skutečnosti, že Amundsenova loď se jmenuje Fram jsem nevěděla o jeho výpravách nic. Ale už na tom pracuju. 

Pro tentokrát z Norska stačí. Závěrečná část jindy. 
Sluníčko už zapadá.

  

LEHKOU NOHOU...

... překonávám všechna úskalí nakupených restů za předchozí období (prázdniny, léto, půl rok, můj život... - doplň dle vlastního uvážení).

Každý den dorazím alespoň jeden rest.

A tak jsem za poslední týden:

-  přešila knoflíky na darovaném svetru (ty původní ho totiž degradovaly na důchodcovský pulovr) - čekací doba 3/4 roku.

- repasovala jsem židličku (foto z mobilu, který má tak zanesený objektiv, že se divím, že vůbec fotí) - čekací doba 7 let. 

Židlička původně měla být pro syna mojí kamarádky, který se ovšem do ní už nevleze...  No a co se barevnosti týká - mě na černobílé kombinace neužije, takže severský design hledejte na jiném blogu, tady frčí barvy :-).

- objednala jsem se ke kadeřnici, protože už vypadám jako Ezop (nebo Ezau? ;-)

- intenzivně makám na šitých obalech na pastelky, které měly být už dávno (je "dávno" termín?)

- a třeba zase vytáhnu i hlínu (jestli mi nasazené tempo vydrží - což nepřepokládám).

Hlavní je být v klidu. A to jsem... 

PS: A přihlásila jsem se na fotokurz. Ale o tom až příště.


PSPS: Dočetla jsem Muže jménem Ove - čekací doba dva dny. 
To by mi šlo... Vřele doporučuji.