POSEDLOST PTÁKEM

Doufám, že si nikdo nesprávně nevykládá název příspěvku, ale náš Alfréd spolu s ostatními příslušníky svého druhu se pro nás stal nejen členem rodiny, ale i vášní. 

Neustále kontrolujeme kvalitu jeho peří (zrovna přepeřuje), zda správně papá (a kaká), učíme ho novým kouskům a na youtube sledujeme zábavné kousky konkurenčních opeřenců. 

A tak není čemu se divit, že mě týden tlačil v hlavě papouščí dům. 

Přinutilo mně to vykašlat se na ostatní aktivity, chopit se pastelek a přenést ho na papír. 

Foceno je v noci, papír ještě vlhký. 
Musím ho vyrovnat a pořádně nafotit, protože
uvažuji o zpracování na pohledy, přáníčka nebo kartičky...
Co si o tom myslíte?
Budu ráda za Vaše názory.

NEPÍŠU

Nepíšu, protože makám. A to jako hodně.  

Třeba na tomhle jídelním lístku (kdyby jste měli cestu do Brna na Orlí, tak ho jděte Na DNO okouknout). 

Nezdá se to, ale ladění nám vzalo skoro měsíc. 

Teď ještě dodělat anglickou verzi.

S Miu nám dělá po večerech společnost pan Holmes. 

Většinou usnu dřív, než odhalí vraha. 

Ještě že mají Mia i Sherlock se mnou svatou trpělivost.

 

Snad se zmůžu na něco delšího z cest, kterých jsme letos podnikly hodně, ale zatím to nevypadá...

 

TABLET

Ježíšek mi věnoval nový tablet. Grafický tablet. 
Bohužel jsem technologická konzerva a nové upgrady, updaty a veškeré technické inovace mě rozčilují. 

Znamená to pro mě zdržení při práci, nutnost učit se novému, nedejbože studování návodů či tutoriálů (kdo má čas sedět u youtube a dívat se na někoho, jak kreslí, že?). 

Fakt, že vývoj jde kupředu a já nestíhám držet krok, mě rozčiluje. Nutkání IT průmyslu každý půlrok přesunout ikony, změnit plochu a kvůli tomu vydat novou verzi photoshopu/ilustratoru/indesignu či jiného programu, sloužícího k mojí obživě mě vytáčí do nepříčetnosti. 

Proč mi to dělají?

A tak používání vínově červeného krasavce pořád odsouvám. 

Až tam budu mít nahrané toto... 
Až bude fungovat tamto... 

Až budu mít obal...

Tak obal už mám. 

Ušila jsem si ho na kurzu šití bot. 
Boty už jsem totiž ušila dvoje. 

Obal zatím jen jeden. 

Kožený, vlastnoručně malovaný. 

 Foto z procesu

 Hotový obal - přední část.

 A zadní část.

Kůže je báječný materiál. 

Dá se do ní rýt, dobře se zpracovává a krásně voní. 

Je to radost. 

Třeba brzo rozjedu i ten tablet (momentálně k němu nemůžu najít nabíječku - proč nedělají ke všemu stejnou?...).

ZÁZNAM Z PROCESU

Abyste věděli, čím se teď bavím.
A nebo jen tak pro radost. 
Z vůně dřeva a barev.

A tady - využití kurzu kaligrafie v praxi :-).

 

Srdíčka jsou pro kolegyně do práce, na označení našich nových pracovních židlí. 

Sedící polohy se různě nastavit, tak aby se jim nepletly :-). 

Bohužel poloha "ležící" tam není. 

Ta by se hodila mně.

 

 Hezký den (už je páááátek).

KURZ KALIGRAFIE

Snila jsem o něm už dlouho. O kurzu kaligrafie, který pořádá Renča z Renchinchai.

Bohužel její kurzy v Brně se mi nikdy nepodařilo zaregistrovat, dokud nebyly úplně obsazené a tak jsem musela vyrazit do Zlína.

A nelitovala jsem. 

Kavárna, kde se kurz konal mě totiž naprosto uchvátila (stejně jako majitelka Zuzka). 

(všimněte si krásně psané dnešní nabídky...)

A tady úžasná Zuzka s neméně úžasným dortíkem...

Co se kurzu týká, byla jsem v napjatém očekávání. Renčinu tvorbu sleduju, tak jsem byla zvědavá, jaká bude osobně. 

Ale nejvíc mě zajímalo, jestli já, levák, od narození kopýtko na psaní, které do třetí třídy psalo trojku a pětku obráceně a potom už raději jen kreslilo... jestli prostě vůbec dokážu něco úhledně napsat.

Dokážu. 

Ale jsem u toho zpocená až na zadku, na rukách mám obtištěný inkoust (někdy i na obličeji) a hrozí mi ukousnutí jazyka z nadměrného soustředění.

Jsem druhá vlevo, ta v křeči...

 

Zatímco ostatní vykrucují kudrlinky, verzálky a kapitálky, já se skřípáním píšu křivolaké čárky.

A takhle by to mělo vypadat:

Jak říká Renča - je třeba trénovat. 

A tak jsem utratila 800,- Kč za fixky, tuše a pera a trénuju.

Třeba na dárku pro kamarádku k otevření kadeřnictví.

Ještě to není ono, ale myslím, že do osmi let mám kaligrafii v kapse (a nebo karpální tunel...).

 

ADVENTNÍ PEXESO

Tak a je to tady. 

Adventní pexeso, o které jsem vyhlásila soutěž v minulém příspěvku a nikdo se nepřihlásil.

I přes časový press jsem ho stihla dokreslit.

To mi dává slabou naději, že bych mohla do Vánoc stihnout i další věci, které mám v plánu i když čas tak rychle utíká...

Ale zpět k pexesu.

Je to 12 kartiček, takže krát 2 vychází přesně na počet dnů adventu. Každá má číslo a já k nim chci vytvořit ještě tématické úkoly (což už jsem nestihla, ale vzhledem k tomu, že Mia dostává adventní kalendář na Mikuláše, mám k dobru ještě víkend a až budou, tak je sem můžu přidat).

Kartičky bude mít nastřihané v adventním kalendáři a postupně je bude párovat.

  Nicméně jako pexeso je můžete použít už teď. 

Já jsem je zaslala do tiskárny, takže je budeme mít vytištěné na profi stroji a na tuhém kartonu. 

Vy si je musíte vytisknout sami.

Takže voilá:

 A zadní strana:

Pro lepší rozlišení Vám je můžu poslat mailem.

Pak už jen stačí nastříhat a začít trénovat paměť. 

Aby nám přes Vánoce úplně nezarostl mozek tukem...

Hezký advent od Kavanza.

NĚKDO MI ODMAZAL TÝDEN

Když jsem zjistila, že příští týden je firemní vánoční večírek, málem mě to položilo. 

Zase to tak uteklo. 

Ale letos už alespoň svítíme.

 A stíhla jsem dokonce ušít adventní kalendář a pytlík. 

Fotky jsou mizerné, protože jsou z telefonu (kalendář

 byl zabaven dřív, než jsem vybalila foťák.).

 Na každý den mám teď milion plánů. 

Proč nejsou Vánoce v únoru? 

Ale každý rok to nějak zvládnu a všechno nakonec klapne, tak snad i letos Ježíšek všechno stihne :-).

A abych měla něco i pro vás, chystám malé překvapení.

Napište do komentářů, co si myslíte, že vznikne z níže vloženého obrázku. 

Kdo se trefí, ten vzniklou věc obdrží (proto nezapomeňte vložit e-mail). 

Pokud vás bude víc, proběhne losování pod přísným dozorem.

Malá nápověda: obrázků bude víc, jen se na nich ještě usilovně pracuje.

Uzávěrka soutěže je 1. prosince 2014, aby to všechno hezky klaplo.

PŘEKVAPENÍ

Jednoho dne přijela dodávka DPD a dovezla balíček, který jsem si neobjednala. Netikal, tak jsem ho otevřela. Podivný balíček s podivným obsahem. Balíček s překvapením.

Povídky z pera Ransoma Riggse, autora mého milovaného Sirotčince slečny Peregrínové.

Zvláštní povídky, které milovníky klasiky asi nenadchnou, zato ti, s bujnou fantazií budou nadšeni. Navíc knížka je opravdu nádherně zpracovaná, ilustrovaná Adrewem Davidsonem (hned jsem hledala jeho další ilustrace a výtvarné počiny), prostě pravý poklad.

 Nebudu sem fotit obrázky z knihy ani citovat úryvky. Pokud jste aspoň trošku podivní, pořiďte si ji, bude se svou zeleno-zlatou obálkou, ozdobou Vaší knihovny.

Mě její ilustrace inspirovaly k vytvoření plechového štítu pro naši maringotku. 

Instalace proběhne o víkendu.

VALENTÝN

Jsem láskový skeptik. 

Nevěřím na romantickou lásku do skonání světů ani na věrnost až za hrob. 

Padesát procent mých kamarádek je rozvedených a dalších 25 k tomu spěje mílovými kroky. 

Proto jsem byla v úžasu, když mi Miulína oznámila, že ji nemusím chystat svačinku, protože od Kubíka dostala makronky (Makronky, chápete? Moje nejoblíbenější sladkost... Kubík je frajer) a při kontrole (a ochutnávce) jsem navíc zjistila, že jsou ve tvaru srdíček...

 

Aby mi to nebylo líto dostala jsem taky srdíčko. 

PŘAŇIČKO jak píše Mia. Gramatiku má zřejmě po mě :-).

No a aby toho nebylo málo, dělám teď na třech svatebních oznámeních.

Beru to jako zábavnou práci a k bláhovosti tohoto rozhodnutí se nevyjadřuji. 

Návrh pro mořskou svatbu před úpravou v PC 

Po úpravě. 

Text ještě chybí.

 

Svatba ve stylu 30. let.

 Na třetím se ještě pracuje. 

Snad jim to všem vydrží a neprodělají ztrátu iluzí...

JÓ, NÁŠ JONÁŠ

Tak jsem se k tomu malování nakonec dostala o víkendu. 

Asi proto, že mám kreslit dvě svatební oznámení. Proto dělám něco jiného. 

Nějaká charakterová vada asi... 

Téma Jonáše v rybě mě lákal vždycky. 

Představa malého bytečku v rybím břiše. 

Možnost cestování do hlubin. 

Taky bych se nechala spolknout.  

Kdybych měla syna, bude to Jonáš. 

I když moudrá WIKI o něm tvrdí, že nebyl za kladného hrdinu. 
Nevadí, takové mají holky nejradějí.

Tak se seznamte, tady je můj Jonáš:
 

A foto dřevěné cívky pro Alenku :-).

 

 Kdybyste chtěly/i Jonáše domů, je k mání u mě na Fleru.

MUKA GRAFIKOVA

Aby má grafická tvorba nebyla zcela nahodilá a nekoordinovaná, rozhodla jsem se o prázdninách věnovat 3 týdny grafickému kurzu, kde mě měli zasvětit do znalostí ADOBE produktů a prudce tak zlepšit můj PC um. 

Abych zhodnotila výstupní kvalitu kurzu, začala jsem vyhledávat volná místa v sekci: grafické a DTP práce a 5 sekund po vyjití inzerátu jsem nadšeně zaslala svůj životopis. 

Odepsat pánovi netrvalo dlouho, zkritizoval vzhled mého životopisu (pravda, nascanovala jsem nějaký svůj starý, co jsem našla v šuplíku, ale údaje v něm se již několik let nemění...), zažádal o jeho předělání a nové zaslání + zadal mi úkol: navrhnout etiketu na víno. Dané byly pouze rozměry. 

A tak to začalo.

Drama o několika dějstvích s názvem: Rozhodování váhavého grafika.

Na téma "Víno" mi totiž okamžitě naskočilo asi 50 možných návrhů, lišících se typem vína, názvem vinařství, stylem, zpracováním... 

Jak se rozhodnout? Co je to správné? Co zaujme a ohromí natolik, že budou chtít do týmu mě a jen mě?

To mě paralizovalo na  celý následující den, kdy jsem rozpracovala hned 3 etikety, abych je následně zase zavrhla. 

Něco selhalo na mé grafické neschopnosti a malých zkušenostech v oblasti tisku (jak naznačit spadávku na etiketě ve tvaru medvěda pro  Medvědí krev? Jak nakreslit stejné paprsky u sluníčka na etiketě vinařství Sonnenberg? Jak nakreslit zlaté písmo?)

Něco bylo zamítnuto okolím jako důsledek mé přebujelé fantazie 

 (Vinařství u žíznivého psa by prý nemuselo být správně pochopeno a tak jsem ji ani nedotáhla dokonce)

A tak jsem si dala den oraz a vznikla (na mě lehce konzervativní) etiketa, která ovšem ve výběrku prošla a pošoupla mě do druhého kola. 

No a pokračování? 

Příště. 

Druhé kolo proběhne v půlce záři. 

Ale už skutečnost, že mezi profesionály vybrali i domácího samouka mě neskonale těší. 

Hezký den a na zdraví :-).

ŠNEČÍ ZÁVODY

Mám slabost pro domečky. A pro pomalá zvířata. Pro pomalá zvířata s vlastním domečkem. Želvy a šneky. 

Mia to zřejmě zdědila. 

A tak když zaprší, posbíráme všechny ulitnatce, co na zahradě vystrčí růžky a pořádáme závody. 

Nebojte se, zcela bezpečné, nikdo se nezraní a taxisův příkop jsme zrušily.

Nešlo odolat, musela jsem si ty roztomilé slizounky s tykadly nakreslit.

 

My se prostě na déšť těšíme.

NA DNĚ

Tak a je to tu. 

Moje první velká grafická zakázka. 

Pro restauraci v centru Brna.

Jmenuje se Na dně. 

Potřebují potáhnout novou folií cca 10 stolů a můj návrh na potisk majitele zaujal (prý i nadchl). 

Tak snad mu to vydrží ;-).

Já zatím vymýšlím a kreslím na každý stůl jinou grafiku.

Třeba tuhle.

Co vy na to? 

BALET

Zapomněla (čti nestihla) jsem se pochlubit svou supertruper nadanou dcerou a jejím baletním vystoupením. 

Nechtělo se tam jít ani mě ani jí. 

Nakonec jsme nemohly nechat paní učitelku ve štychu a tak jsme vyrazily. Stálo to za to. 

Vystoupení se odehrávalo v divadle Bolka Polívky, takže všichni v natřískaném sále přišli patřičně oděni, což odlišilo představení od klasických školních besídek a děti se cítily o to víc důležitě.

Trvalo to jen hodinu a to se dalo přežít (nejsem prostě besídkový typ). 

Takže tramtadáááá - Mia jako Vodní víla:

 Ano, fotky jsou trošku statické, fotit ve tmě pohybující se předměty (i když je to vlastní dítě) mi prostě nejde.

A závěrečná děkovačka :-).

Jen pro srovnání mi to nedalo a vykutala jsem foto roční Miulíny, které chtěla kamarádka použít jako promo pro svůj fotografický ateliér. 

Nepovedlo se. 

Miu růžový obleček a přemíra světel vyděsila natolik, že ronila slzy jako krokodýl a nebyla k utišení (naprosto ji chápu). 

Na závěr podotýkám, že baletní kroužek si vybrala sama. 

Já, jako totální kopyto, bych se vůbec neodvážila ji tímto směrem navádět, labutí jezero mě k smrti nudí, elasťáky nesnáším a lámání noh u tyče  prostě nefandím. 

Čas ukáže, jak se bude vyvíjet kariéra mojí primabaleríny ;-).