DOMEČKY

O víkendu nás zastihla choroba. Nic vážného, jen bolení v krku, únava a rýma. Začalo to už v týdnu a o víkendu to vyvrcholilo.

A tak jsme zůstaly doma (tedy až na návštěvu akvaristiky, kde jsme trošku doplnily stavy našeho vybydleného akvária). 

Samozřejmě jsem si slibovala, kolik udělám věcí a doženu restů a samozřejmě jsem stihla tak jednu pětinu. Zato jsem ZASE načala spoustu věcí, které ZASE budu dotahovat do konce několik měsíců... 

To jsem celá já. Výše uvedená situace vznikne tak, že si vytáhnete barvy a štětce s vizí, že natřete a pomalujete domečky, které vám už od Vánoc stojí na stole a zavazí.

A tak začnete (základem je uvařit si k tomu dobrou kávu, pak už to není povinnost, ale zábava - jen si pak nesmíte namáčet štětec do kávy a usrkávat k tomu obarvenou vodu).

Problém nastává ve chvíli, kdy natřený podklad domečků potřebuje zaschnout. V tu chvíli totiž rozválím těsto na sušenky, které od rána odpočívá v lednici a zapínám žehličku. Do toho volá vzteklá Mia z pokojíku, že "to lepidlo je úplně na prd a že to nedrží", tudíž odbíhám poskytnout první pomoc papírovému motýlovi, který se odmítá uchytit na přáníčku, takže mu hrozí demolice zásahem nešikovných prstíků mé (v tuto chvíli hystericky vzlikající) dcery.

Ve chvíli, kdy je motýl upevněn na svou pozici na přáníčku, ucítím vůni sušenek. Vůni již v mírně pokročilém stádiu. A tak odbíhám zachránit katastrofu v kuchyni, do toho se ozývá pračka, že už má splněno. Po cestě kontroluji zaschlost barvy - dobrý, můžu chvíli pokračovat v malování. Jen co dožehlím dvě košile.... A v tomto duchu pokračuji až do večera. Večer (poté co vydrtím Miu v člobrdu, takže už je zase naštvaná a dopíjím studenou kávu, kterou jsem si ráno uvařila k malování), je skóre:

3 vyžehlené košile - ačkoli žehlička jela téměř půl dne  (to Vám fotit teda nebudu).

2 dodělané domečky (k mání u mě na Fleru):

a k domečkům stromeček..

a k tomu miliarda lehce připálených mandlových sušenek, které už ovšem (o 12 hodin později) opět nejsou (ta lehká zčernalost jim zřejmě přidala na chuti)... 
 

 Jo a kdybyste to nevěděli, tak ty sušenky jsem pekla jen proto, abych měla využití pro tuhle krásnou plechovou dózu, kterou jsem si pořídila v Norimberku aniž bych vůbec věděla na co... 

Tak už to vím - na sušenky. 

Budu muset upéct další várku.