neděle 28. února 2016

BLOG MÁ ROK

Nechápu, že mě pořád baví. 
Většinou u ničeho pravidelného nevydržím - nezvládnu ani dobrat antibiotika, či mazat si každý večer obličej krémem (připouštím - nepíšu zase tak pravidelně). 

Unikla mi jeho podstata. 
Je o dětech? (Když mám jen jedno a navíc je to spíš parťačka, než dítě a když se správnou výchovou neustále válčím?)
 O cestování?(To nestíhám zaznamenávat a navíc, s mým orientačním smyslem?)
O vaření? (Tři recepty za rok... asi neee.)
O vyrábění? (Ze slova "tvořilka" se mi dělá vyrážka a mé nahodilé pokusy... pravda, občas něco vznikne.)

O interiérech taky není - spousta barev a věcí v naší domácnosti by mohla způsobit explozi monitorů či srdeční zástavu všech milovníků černobílých kombinací a čistého zen stylu. 

Není to ani fotoblog. Můj špičkový foťák se v mých rukách stává krabičkou na úrovni lepšího automatu. Vím jak ho zapnout a občas zaostřím. Ani fotokurz mě však nepřiměl používat kreativní tlačítka a potlačit nastavením pozadí fotografovaného objektu. Měla bych si své pozadí nakopat, ale prostě... nemám na to buňky. 

O módě? Dělala jsem si čárku, pokaždé, když jsem zmínila jakýkoli kus oblečení a... ani jednou vážení...

Grafika taky trošku pokulhává a do boční lišty neumím přidat příspěvky úhledně roztříděné podle témat... 
Návštěvnost taky není nikterak závratná, ale aspoň mi tu pořád někdo neblomcá a ti, co se vracejí už jsou skoro jako rodina (že Ali ;-)).

Nemůžu prostě radit nikomu a v ničem. 

Můžu jen psát o tom co se děje v mém okolí (většinou s třítýdenním zpožděním, protože to nestíhám), fotit, když je světlo a kreslit, když mám čas.

Takže píšu jen tak - bez talentu, bez ambicí, pro radost sobě a třeba i někomu jinému.

No a dnes už je to rok... Takže všechno nejlepší. 


 A protože dort nezvládnu, tak aspoň šátečky, dle receptu mé babičky.


No a protože jsou opravdu rychlé a jednoduché, tak si recept pamatuju a ráda se podělím (a tím zvýším počet receptů za rok ze tří na čtyři).
Takže připravte se:
1 máslo
1 tvaroh (odtučněné nebrat)
250 g hladké mouky

Smýchat, vyválet (podsypávat moukou), nařezat čtverečky, naplnit marmeládou - do té přidám trošku namletých piškotů, aby nevypochodovala při pečení ven (což se mojí babičce samozřejmě NIKDY nestalo, ovšem mně, před objevením piškotové spásy, pokaždé).
Nepotírat, dát péct (na pečící papír), vyndat, pocukrovat a pak už jen bránit vlastním tělem před útoky ostatních členů rodiny. 

12 komentářů:

  1. jé tyhle taky děláme!akorát děláme šátečky:)mňam

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi a já jsem si myslela, že tohle jsou šátečky :-)

      Vymazat
    2. no to asi taky:)čtverec, kde doprostřed dáš marmeládu a spojíš rohy-nad marmeládou:)

      Vymazat
    3. no to asi taky:)čtverec, kde doprostřed dáš marmeládu a spojíš rohy-nad marmeládou:)

      Vymazat
  2. Áno !
    Všetko najlepšie :-))))
    Práve z dôvodov, ktoré tu spomínaš a ešte jedného, že som úplný mimoň, práve samu seba na blogu likvidujem, teda mažem posty....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Ali, s tím mimoňstvím to nebude tak vážné a pokud ano, tak jsi momentálně Miino nejoblíbenější "zvířátko" :-)

      Vymazat
    2. Ešteže tak :-)

      Vymazat
  3. A mě se tu líbí - podstata, nepodstata. :o) Tož stejný zápal i do dalšího roku přeju.
    J.

    OdpovědětVymazat
  4. Pozri, tvoja idea s ,,hlavami,, :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mně se tady taky líbí :-D.Dobré čtení a zábava.Děkuji.Ať se vám daří.

    OdpovědětVymazat