V TECHNICKÉM MUZEU

Paralizována zimou a nevlídností počasí, uchyluji se k převážně i interiérovým zábavám. A tak jsme o víkendu přepadli Technické muzeum v Brně.

 Výstavy slibovaly poučení v oblasti historie (čeští letci RAF) i umělecké (expozice o smaltu). 
Na smalty jsem se obzvlášť těšila, protože tu měla své výrobky moje oblíbená Majdau.

Tohle není Majdau, ale nezvládala jsem moc fotit, doporučuji navštívit osobně, je tam spousta krásných kousků...

 Dopředu musím konstatovat, že jsem zaujatá a rozmazlená návštěvami světových muzeí jako jsou ta ve Vídni, Budapešti a Londýně. 

Mám ráda mnohojazyčené popisky, interaktivní panely a děti, skycující spolu s učitelkou exponáty do velkých bílých bloků.

To v česku není zvykem. 

V našem Technickém muzeu jsme svým příchodem popudili partu důchodkyň - dozorkyň, debatující o kvalitě instantní kávy. Rozhořčeny skutečností, že jsou nuceny vykonávat své zaměstnání, rozhodly se, že nám výstavu patřičně "osladí" a u všech zábavných prvků pro děti na nás ostřížím zrakem dohlížely, a střílely komentáře typu "teď to puzzle musíte doskládat", "ty malé destičky nemůžete používat s velkými kamínky" a "na tuhle nástěnku se dětské obrázky dávaly už včera, dnes ne"... 

Tedy ve stylu Járy Cimmrmana - otevřel si hospodu a oni mu tam chodili lidi...

Exponáty i celá expozice super, ale ten dozor... 

Do zahraničního standartu máme ještě co dohánět. 

 A to si tak hezky hráli...

Výstava RAF byla spíš pro dospělé, málo exponátů, hodně čtení. Narozdíl od "Smaltů" zde nebylo pro děti zajímavého téměř nic. 

Mohli jste si sice najít své předky padlé ve válce (my jsme našli Emila Bočka, jehož žena Eva byla nejlepší kamarádka mé babičky), ale tím atraktivita celé výstavy skončila.

Škoda. 

Mám ráda tyhle retro plakáty...
 

Děcka jsme nechali vyřádit v herně ve třetím patře, kde zrovna žádná dozorkyně hlídku neměla. 

Atrakce zajímavé, dobře udělaná, bohužel každá čtvrtá rozbitá. 

 Bylo by lepší, kdyby  místo hlídaček najali hlídače - ti by mohli místo kybicování opravovat herní prvky. 

Tuhle stavebnici jsem ve školce milovala (ale byla jen za odměnu). Škoda, že už se nevyrábí...

No, třeba se to zlepší.  Chápu, že platy v tomto sektoru příliš k nadšení nevybízí, ale my, návštěvníci, za to nemůžeme.

Příští rok v zimě jim dáme znovu šanci.