TATRY

Začátek roku jsme zahájily u našich slovenských bratří. 

Ve Vysokých Tatrách.

Miulína se těšila, jak si zalyžuje, já jsem toužila po sladkém nicnedělání. 

Nicméně jsem neodolala sněhové pokrývce (sníh je letos vzácnost) a tak jsem nakonec brázdila sněhové pláně i já.

Sníh Mia ocenit umí, to zase ano - její nadšení neznalo mezí.

Já jsem zase ocenila krásné ubytování a fotogeničnost okolí.

 Jedna z okolostojících nemovitostí mně nadchla natolik, že bych byla ochotna se i přestěhovat.

 A ty panorámata...

 Bylo to prostě báječné, jen mě nepřestávala udivovat mentalita domorodců, kdy paní v kiosku vybírá euro za kávu, aby ono euro následně strčila do kávového automatu a podala vám kelímek s teplým nápojem, kdy vedle krásného secesního hotelu postaví nový resort a hotel nechají chátrat až do spadnutí a kdy vám naučná cedulka oznámí, že les napadl v roce 2004 lýkožrout, ukáže vám srovnání rozlohy lesa před, v roce 2004 a nyní a nikde není ani stopy po výsadbě nových stromů, jen holá torza těch starých, nemocných.

Ale to je zřejmě na jiný post. 

Tatry přesto vřele doporučuji.