Měla jsem skvělou babičku.
Byla zcestovalá, žila 5 let v Indonesii, znala 3 jazyky a uměla psát čínsky.
Lakovala si nehty na rudo, na stěně v obyváku jí visela kůže ze zebry a co jsem ji znala, toužila vidět přehradu 3 soutěsky. Milovala za války německého vojáka Horsta, po válce Eda McBaina a skupinu Queen.
Vyšívala a krásně kreslila.
Zbyla mi po ní její urputná povaha, vyřezávaný stolek a krabice s poklady, které jen tak někdo neocení. Ale já ano. Díky babi.
Skvostné !
OdpovědětVymazatMáme spoločné len tú urputnosť a kreslenie.
A neustále ma prepadáva myšlienka nosiť rudé nechty, nosila som ich len rok, a vtedy som bola mestská panička :-)
Ja si takto spomínam na deda.To bol človek, ktorý ma mal naozaj rád.
A zákusku-veterníku hovoril báječný buchta a ja mu tak tiež hovorím.
Mám na neho veľa spomienok, aj jednu huncútsku pesničku...
Také bych chtěla mít takové poklady. Jsou to krásné vzpomínky, tak si je uchovejte. Jarka
OdpovědětVymazat