NORSKO 1. ČÁST

První den.

Vyrážíme před půl třetí ráno.  V mém případě o „vyražení„ nejde, já se spíš vypotácím a 6x kontroluji, jestli mám pas, přendávám ho na vhodnější/praktičtější/logičtější/bezpečnější místo, abych ho vzápětí opět mohla hledat.

 Do naší výpravy patřím já, kolega Radek a jeho 23letý syn Ondra. Na autobus nás veze  Radkův otec (cca 70 let). Bez ohledu na svůj pokročilý věk řídí jako  Fittipaldi. V Brně se příliš nevyzná a tak před každou zatáčkou vykřikuje dotazy na cestu aniž by výrazně zpomalil. Díky tomu my nestiháme zavčas odpovědět a řidič tak případné odbočky vedoucí k cíli míjí.  

Nicméně na nádraží dorážíme v časovém limitu, na rozdíl od kolegy Lukáše, který ještě 2 minuty před odjezdem není na místě není a není ani k zastižení. Díky 15 minutovému zpoždění našeho dopravce to kupodivu stihne.

Nedopatřením nastoupíme do špatného autobusu (musíme si nechat vyndat z podpalubí již označená zavazadla a přesunout se do jiného busu). 
Druhý pokus o nastoupení se povede a my nakonec přece jen odjíždíme směr Praha.

Naše parta HIC

V Praze na letišti při placení bagety zjišťuji, že opět nemám nic na účtu… Musím se nad sebou zamyslet.

Odbavení i let probíhají relativně v pohodě, všude kolem plavou naducaní mrační beránci a výhled je okouzlující. 
Norský pilot bude asi  gentleman a letadlo na ranvej položí jako do bavlnky.

Půjčujeme si auto a vyrážíme najít náš nový domov. 

Trvá nám to 3 hodiny a najedeme 280 km.  

Kocháme se zelenou norskou přírodou, pánové obdivují projíždějící drahé značky okolních aut (mým námitkám, že Tesla je televize, nikoli auto, se jen smějí) a vyhlížíme hnědý srub. 

Některá místa míjíme i 3x po sobě.  

Řidič Radek je už mírně nervózní a všichni jsme unavení, když konečně dorazíme k cíli.  

Naším novým dočasným obydlím je roztomilá dřevěná chatička na konci světa(o které Radek celou dobu hledání tvrdí, že je modrá), která však uvnitř zapáchá jak bříško pořádně uleželého, 3 týdny mrtvého soba v parném létě.  WIFI není. Při puštění vody čerpadlo vydává děsivé zvuky, při kterých nejde spát. 

Nicméně bydlíme a jsme šťastni.  

Rozdělíme si pokoje. 
Já z nějakého (pro mě nepochopitelného důvodu, který ocením už druhý den) volím horní postel palandy.  

Upadáme všichni do kómatu. 

První dojmy z Norska:

- je celé zelené a nasáklé vodou jako houba

- všechno je daleko

- autem jezdí všichni a všude - chodníky tu téměř nejsou

- 40% aut  na silnicích jezdí na elektřinu a mají vyhrazený vlastní pruh

- Norky jsou v 80% blondýnky s něžným obličejem 

- Norové jsou (pro mě překvapivě) bordeláři

- ještě v 11 hodin v noci je světlo - můj sen o nekonečném dni se splnil

- opravdu se mi tu líbí