NA LODI

Jakmile se oteplí voda i vzduch, je čas nafouknout loď. 

Sobota byl ten správný den na zahájení plavební sezóny.

Mia se od rána nemohla dočkat a tak se snídaně podávala do lodi. 

 Premiéru u nás měla pohanková kaše s jahodami ze naší zahrádky (byl docela oříšek je najít, ale o tom níže).

Kaše měla úspěch. 
Snězeno.

Můžeme vyrazit.

Cílem je (jako už každoročně) Dyje, která nám teče za rohem (my se totiž zelené vody nebojíme, ba naopak, jde nám k pleti).

Mia tradičně ve vleku (mamííí o zadek se mi třou chaluhy)

 

Já hezky v suchu v kajaku, který vozil ještě mého dědečka s babičkou.

 Cíl je kousek vzdálená mělčina (my říkáme ostrov), kde se dají sbírat mušle (prázdné slávky). 

Mia se činila a tak jsme jich měly plný kyblík (musím vymyslet, k čemu se nám hodí ;-))

 

Mia si to užívala, zato Ota, jako správný aristokrat, koupání nesnáší.

Prvně se zdráhal opustit loď,

 

 Poté na něj šly mdloby, když zjistil, v jaké bryndě se to vlastně ocitl...

Vyšplhal na strom a odmítal svůj plovoucí vor opustit.

 Dokud ho obětavý plavčík nepřenesl na hlavní palubu.

Mluvit s námi začal až u snídaně.

A zatím co my si užíváme, maringotka a chalupa se proměňují v džungli.

Někdy to potěší...,

 ale většinou je to spíš děsivé, jakou rychlostí mizí stopy lidské (mojí) činnosti.

 

 A ono je to vlastně asi dobře. A vypadá to docela hezky.

To, že nemůžu nikde projít, přejdu tichým mlčením.

Asi to tak nechám. Přestanu kultivovat. Já i příroda tím ušetříme spoustu času. 

Udělám z toho záměr. 

Dobrou noc.