BEATLE

Ve čtvrtek ráno vyrážím do práce. 

Broukem. 

Nastartuju - ručička benzínoměru (nebo jak se ta věc jmenuje) se začíná přibližovat k červenému poli - je třeba natankovat. 

Tankování mi nejde. 

Mám problém rozpoznat, na kterou stranu točit klíčem a na kterou víčkem od nádrže. V praxi to probíhá tak, že stojím u stojanu, všichni na mě civí a já půl hodiny otáčím klíč všemi různými směry a nejsem schopna otevřít nádrž. Pak už to psychicky nevydržím, a jdu požádat chlapa opřeného o zeď benzínky, nevěřícně zírajícího na "další neschopnou ženskou". 

Dojde k broukovi, jednou otočí, otevře a tiše se uchychtává. 
Za ty roky už mi to nevadí. Už jsem si zvykla. 
Na orientaci jsem prostě dement, i když se jedná jen o směr otočení klíče. Chybí mi patřičná část mozku - a to zcela. 

Abych předešla předchozímu scénáři, chystám si nádrž už v garáži. Odšroubuju víčko (stejně frajersky jako chlap) a položím ho na sedadlo.

Vyrážím. 

Po 500 m (cca 200 m od benzinové pumpy) brouk škytne a vypne. 

Zcela bez varování a dovolí si už znovu nenastartovat. 

Trošku blokuju trolejbus. 

Volam klidným hlasem kamarádovi, co má stejnou cestu do práce.

Žádám, zda-li mě může odtlačit. 

Může (celé mé okolí už si zvyklo, že je v pravidelných intervalech žádám o roztlačení/odtažení).

Dojede na motorce. Společnými silami nažducháme stávkaře do protisměru a zaparkuju. 

Tvářím se, že je to normální (jinde místo není). 

 Sedám na motorku bez helmy, s kabelkou přes rameno (stále se tvářím, že je to normální) a nechávám se odvézt do práce.

Večer jedu do Prahy na koncert jednoho z Brouků. 

Doufám, že mise bude úspěšnější a že ho taky nebudu muset odtlačit. 

 PS: Zůčastněný kamarád mi pro příště doporučil tento způsob zastavování kolemjdoucích "tlačičů".  Jen si nejsem jistá, jestli když já se vysvleču do plavek, jestli mi někdo zastaví.