Léto miluju.
Ve chvílích, kdy se ostatním rozpouštějí kosti v těle, já
začínám rozmrzat a teprve když teploměr delší dobu nesestupuje pod
třicet stupňů, já cítím, jak se konečně začínám prohřívat.
V minulém životě jsem byla asi plaz.
A zatím co já si libuji pod horkým sluncem, ostatní potí krev.
I mé dítě se přehřívá.
Vzhledem k tomu, že jsem již ve svém věku pochopila, že má teplotní
úchylka není 99 procentům obyvatel ČR vlastní, slituju se nad svým
potomkem a přislíbím jí zatarasení poloviny terasy obřím nafukovacím
bazénem.
Trvá mi to pouhé dva týdny, než se rozhoupu k realizaci.
Tedy, než se rozhodnu vyhledat onu plastovou věc pokrytou obrázky
mořských tvorů (kupodivu se za tuto dobu nestihlo ochladit, v což jsem
celou dobu tajně doufala).
A zde nastává kámen úrazu. Stejně jako každý rok, ani letos si nemůžu přesně vybavit, kam jsem bazén na podzim uklidila.
Zní to nevěrohodně, ale náš byt už pohltil 2 předchozí bazény z let
2014 a 2015, které se mi, ani po důkladném prohledání všech koutů a
míst, kam by normální člověk za normálních okolností nafukovací plivátko
uklidil, ba i po prohledání míst s pravděpodobností úkrytu rovnající se
nule, nepodařilo najít. Nebyly ani v koši na prádlo, ani v lednici ani
ve skříni na lyže. Prostě zmizely.
Rozhodla jsem se, že třetí bazén
již vyrvu ze spárů bazénového bermudského trojúhelníku, který se
rozprostírá u nás v bytě a nepovolím, dokud ho nenajdu.
Dvě – tři
hodinky usilovného hledání a byl objeven. Použila jsem ho jako obal na
glazury. V duchu se vracím k loňskému podzimu, zda jsem v době úklidu
nejela v lehkých drogách, jinak si nedovedu důvod tohoto nelogického
využití bazénu vysvětlit, ale raději příliš nepátrám a tiše se modlím,
abych mu nešetrnou transformací v obalový materiál nezpůsobila trhlinu.
Žádnou nevidím a tak dávám se do hledání nafukovacího otvoru.
Otvor nelze přehlédnout. Má velikost širší než hrdlo plastové lahve od
mléka a vůbec si nedokážu vybavit, jakou techniku jsem loni použila,
abych bazén nafoukla. Chyba bude asi ve mně, ale pokusy, jak vytvořit ze
rtů objímku rovnající se velikosti nafukovacího otvoru a zároveň foukat
tak intenzivně, aby se plastová membrána začala dmout a přitom mi
veškerý vzduch spolu s proudem slin neunikal všude okolo, tak ty se
ukázaly jako marné. Budu muset začít trénovat.
Naštěstí hodný
soused vedle slyšel mohutné funění a protože si zřejmě myslel, že
provozuji intenzivní resuscitaci a očividně (tedy spíš uchoslyšně) mi
dochází síly, přispěchal na pomoc. Následně, po shlédnutí prekérní
situace, se vrátil do bytu a podruhé duchapřítomně přispěchal se
šlapací žabkou.
A tak se bude mládě zítra koupat. Předpokládám, že
voda, kterou jsem do bazénu nanosila v cca 90 kýblech, vydrží čistá
zhruba tři dny, než úplně zezelená, rozmnoží se v ní komáři a já, stejně
jako každý rok, nebudu vědět, kam vylít několik set litrů vody, aniž
bych z muškátů vypěstovala lekníny.
Ať žije léto.
PS: Ještě k úvodnímu fotu - to není náš bazén, ale nový sud na vodu. Mia však, jako správná milovnice vod tekoucích i stojatých demonstrativně čeká, pod okapem, až zaprší.
Bazén, který se naštěstí jen tak neztratí.