DINOSAUŘÍ POKOJ

Moje dcera prostě není typická holčička, milující vše růžové. Poníci ani panenky jí nic neříkají, od malička ji zajímají dinosauři a vesmír. 

A tak když došlo na nový pokojíček, bylo jasné, kterým směrem se bude vývoj ubírat - zpět k druhohorám. 

U nás není trendy bílá barva nábytku v kurzu a tak jsme se shodly na zeleno-hnědé kombinaci (prý zelené jablko a skořice)

.

Nábytek jsem nakreslila a šikovný kamarád - truhlář ho postupně vyrobil. 

Miiným snem bylo mít palandu, což jsem vzhledem k pidirozměrům pokoje nakonec zavrhla (pokoj by se palandou opticky zmenšil a ucpal).  

 Navrhla, nakreslila a vytiskla jsem tapety , našila polštářky, závěs a Mia se mohla zabydlet.

 

Vliv nového nábytku na uklizenost pokoje se zatím nijak zásadně neprojevila, ale pořád mám slabou naději :-)

LONG TIME NO SEE

... aneb dlouho jsem tu nebyla. Ne, že by se nic nedělo. Dělo. 

Až moc. 

Nic veselého. 

Březen se prostě nepovedl a já jsem o tom nechtěla psát. 

Ale už je duben a tak čekám, že bude líp. 

Už proto, že je jaro a já, jako věčně zmrzlý jedinec, plnými doušky nasávám do kostí první slunčení paprsky. 

A spolu s Mínou si užíváme teplé jarní dny snídaní na terase. 

Jsem jako ta želva. Po několika desítkách let nikam nespěchám. 

Nic a nikdo mě nehoní. Nic nemusím. 

Když potlačím výčitky svědomí a přestanu se zabývat myšlenkami o příživnících a nefachčencích, je mi báječně.  

Jen se nacpu a vyhřívám na sluníčku.

Tak snad ještě pár dnů, než mi to zase skončí...