DOMKU, DOMEČKU, KDO V TOBĚ BYDLÍ?

Bydlím v bytě. Není vystajlovaný, fotogenický, není  seversky černo-šedo-bílý a nevyskytují se v něm moderní betonové ani mramorové prvky, není to populární mezonet ani loft. Je barevný, plný zvířat, věcí a většinou i lidí. Směsice předmětů, ke kterým mám vztah, tuny knih, vůně sena z morčecí podestýlky, kávy, nesourodé polštářky, všude se povalující papíry s náčrtky, kousky hlíny a do toho stářím zapáchající pes Ota - to je náš byt, můj domov. Komu to vadí, ať zůstane venku.

Jednou bych ale chtěla starý byt, takový, jaký měla moje babička. Podkrovní byt v domě s litinovým zábradlím ve tvaru draka, s vysokými stropy a spížkou, do které se dá vstoupit... 
Zatím si tento sen realizuju díky keramický domkům. Spousta okýnek různých velikostí, balkonky, schodky, lehce ošuntělá fasáda. Domečky pro sukulenty, primulky, narcisky a další květinové nájemníky. Třeba tento,

tyto

a nebo tento.

Ještě jsou teplé, dnes vyndané z pece.