PŘITUHUJE

Mia má neštovice úplně všude. V uších, v nose, na rtech, na dlaních, ve vlasech. Přibývají po desítkách. Snáším to hůř než ona. Natíráme pudrem každé dvě hodiny. Snad to zítra bude lepší. Ale spíš myslím, že až v pondělí.
Dnes, zřejmě ze soucitu, se ukázal Punťán. Je to naše největší ryba. Má asi 15 cm a moc se neukazuje. Dnes trávil celý den přilepený na skle. Asi s Miu drží basu, hustotu bílých skvrn má přibližně stejnou.

Máme ho už 4 roky. Je to rybí frajer. Když plave, elegantně se vlní, žádné prudké pohyby. Asi to odkoukal od žraloků.

Abych lazara nějak zabavila, daly jsme si hodinku interiérové výsadby. Nečekáme metrákové výnosy, je to spíš pro radost. Hrášek, dýně a kozí rohy. Mia poctivě zpívala "vstávej semínko Olala", tak uvidíme, co z toho bude. Snad se nám nepropadne terasa pod vahou obří dýně...

K večeři byly "ksichtíky". Řeřichu do pomazánky pěstuje Mia v pokojíčku.

Všimněte si jasné podoby výrazu pravé dolní housky s obrazem Výkřik E. Muncha ;-)

Na závěr jsme si obě vysloužily sladkou odměnu - já na obalení nervů, Mia za to, že nekňourá a nedrbe se (já bych kňourala a drbu se i když na sobě nemám ani pupínek...).

Neudělala jsem nic z toho, co jsem měla v plánu. Nevadí. Hlavně ať už je to za náma. Jdu do hajan. Čeká mě perná noc.