Bydlím v bytě. Není vystajlovaný, fotogenický, není seversky
černo-šedo-bílý a nevyskytují se v něm moderní betonové ani mramorové
prvky, není to populární mezonet ani loft. Je barevný, plný zvířat, věcí a většinou i
lidí. Směsice předmětů, ke kterým mám vztah, tuny knih, vůně sena z
morčecí podestýlky, kávy, nesourodé polštářky, všude se povalující
papíry s náčrtky, kousky hlíny a do toho stářím zapáchající pes Ota - to
je náš byt, můj domov. Komu to vadí, ať zůstane venku.
Jednou bych ale chtěla starý byt, takový, jaký měla moje babička. Podkrovní byt v domě s litinovým zábradlím ve tvaru draka, s vysokými stropy a spížkou, do které se dá vstoupit... Zatím si tento sen realizuju díky keramický domkům. Spousta okýnek různých velikostí, balkonky, schodky, lehce ošuntělá fasáda. Domečky pro sukulenty, primulky, narcisky a další květinové nájemníky. Třeba tento,
Žádné komentáře:
Okomentovat