ZIMA

Letos si ji užíváme. Je to nádhera, i když je mi pořád zima... O to víc miluju teploučko domova a asi brzo propadnu alkoholismu z těch všech svařáků a čajů s rumem. 

Po dlouhých letech jsem se opět dočkala zamrzlé Dyje a Mušovských jezer (správně Novomlýnské nádrže, ale my jim odjakživa říkáme Mušov). 

A tak vyrážíme na expedice po zamrzlých plochách na bruslích i saních.

 

Občas do saní zapřáhnu dítě,...

  

... někdy psa.

a občas jedeme všichni.

Letos jsme se taky vydaly na průzkum opuštěného kostelíka sv. Linharta, stojícího uprostřed Mušovského jezera, jako pozůstatek zatopené vesnice. Když jsem byla dítě, jezdila jsem k němu s dědečkem na lodičce a v zimě na bruslích. Tentokrát jsme šly pěšky (a někdo se vezl).

Je to kouzelné místo, ale chátrajícího kostelíku je mi líto...

 Všechno vypadalo jako v ledovém království.

Jedině Ota naše nadšení nesdílí. 

I přes nový zimní kabátek (už je pán v letech a někdy ho berou záda) se na sníh tváří kysele.

 Musí ještě pár měsíců vydržet.

ODZDOBENO

Vánoční stromeček míváme na terase přisunutý k velkému francouzskému oknu. 

Díky sněhové nadílce se mi ho podařilo odstrojit až teď. 

Šlo spíše o terapii úklidem - díky všem těm změnám a ztrátám bylo třeba uklidit... 

Aby se dalo začít znovu a lépe. 

V uklizeném bytě. 

V nové práci. 

S novými lidmi.

Pár posledních fotek vánoční výzdoby.

 PS: V neděli kamarádka koupila nového poníka. 

NEŠŤASTNÝ ČTVRTEK

Od nedělní do středeční noci jsem to stihla otočit do Düsseldorfu, zpět do Brna, znovu přes Prahu do Berlína a zase zpět. 

V rámci toho jsem 11 hodin aranžovala výlohu a 3 hodiny se soustředila na jednání v němčině. To nemluvím o sněhových vánicích, které všechny cesty směr Deutschand a zpět, provázely. 

Ve čtvrtek, po návratu do práce, jsem dala výpověď. 

Ale o tom tenhle post není. 
Ve čtvrtek se totiž stala mnohem horší věc.

Ten stejný den zazvonil telefon a přišla špatná zpráva.

Umřel nám Pikuš.

Poník, na kterém se Mia od dvou let učila jezdit.

Neodolatelný společník, mazlík a účastník mnoha lotrovin.

 

Tlusťoučký chlupatý kapesní koníček, miláček všech dětí.

 

Shetland, rozený jako Piku-piru.

Koňský profesor, který si uměl postavit hlavu.

 

 

 Další životní etapa se zavřela.

Je mi smutno.

FRGÁLY

Slibuju je Miulíně už víc jak měsíc. A tak jsme se na ně dnes vrhly (to kdybych náhodou nepřežila tu výživnou služební cestu). 

Zmákla jsem hned tři - klasický povidlový, tvarohový a s hruškovými povidly. 

Mia upekla muffinky - sice z krabice, zato skoro sama. 

Jsme prostě tým :-).

 Takže pro koláčechtivé pekařky, tady je recept:

 1 kg polohrubé mouky

20 dkg másla

4 žloutky

20 dkg cukru

sůl

25 dcl vlažného mléka

1 kostka drožní

Uděláme kvásek, pak smícháme mouku, cukr a špetku soli, přidáme žloutky a kvásek.

15 minut vytrvalého hnětení a 1-2 hodiny kynutí.

Vykynuté těsto rozdělte na 6 dílů - budoucích frgálů. Vyválejte na tenké placky cca 30 cm v průměru, naneste náplň (dá se tomu říkat náplň, když se koláč neplní?), drobenku, potřete okraj vajíčkem a pečte pri 180 stupních. 

Po upečení doporučuji důkladně uschovat, neb mají tendenci okamžitě mizet. 

Dobrou chuť.

PŘEDSEVZETÍ

A už jsem porušila svoje první předsevzetí - říkat ne. 

Proto zítra večer odjíždím do Německa. 

14 hodin v autobuse, celodenní práce a večer zase 8 hodin zpět. 

A další den nanovo. 

Asi mě to položí. 

Ale ne - přežiju všechno. Musím si to pořád říkat.

Ale mrzí mě to, ne že ne. 

Konečně je letos sníh a mráz já si ho nezvládnu s Miu pořádně užít.

Bruslit jsme letos byly jen jednou, snad to zítra, ještě před odjezdem, napravím (někdy mezi balením, smažením řízků na cestu a dokreslování projektu koupelny, který jsem zase naslibovalala).

A tak sem ráda, že jsme stihly aspoň každoroční návštěvu Špilberku.

Letos nás čekala výstava Pavla Čecha Tajemné příběhy. 

Byla jsem nadšená.

Zřejmě vášnivý milovník domečků - stejně jako já.

 

 Výstava je interaktivní a hlavně pro děti, takže se bavila i Mia.

 

I jeho ateliér by se mi líbil (rozuměj: hodil).

 

Výstava trvá do konce února, takže pokud zavítáte do Brna, vřele doporučuji.

 A pak že je v Brně nuda :-).

 

2017

Šťastný rok 2017 všem co sem zavítáte, i co chodíte pravidelně.

 Letos nemám od 2017 velká očekávání, spíš spoustu předsevzetí, které si normálně nedávám, ale asi už nadešel čas zpytovat svědomí a trošku na sobě zapracovat.

Takže: 

- španělština - cílem je zvednout level z pozdravu a žádosti o účet na level chabé komunikace ve stylu minimálně tříslovných vět.

- vylepšit techniku ranního stávání. Pokusím se tak snížit počet pozdních příchodů do práce. 

- práce. Je na čase utnout nejistotu ohledně mého nového zaměstnavatele a a) najít si něco jiného b) říct si o víc peněz a ujasnit si mou pozici na firmě (abych nebyla holka pro všechno jako dosud) a... a pak si najít něco jiného.

- akvárium. Pravidelnější čištění, aby bylo i návštěvám jasné, že v něm jsou rybičky. Pokud to nevyjde, zakoupím jim aspoň čelové svítilny. 

- NE. Musím se naučit říkat ne. Ne a ne a ne.

KRÁSNÝ ROK 2017 

 

PROSINEC

Prosinec byl hektický. Stihla jsem toho hodně a stihla jsem kupodivu všechno. I díky tomu, že jsem si zajistila paní na úklid, cukroví jsem objednala v prověřené cukrárně a chlebíčky v chlebíčkárně (pěji chválu na všechny tři instituce a příští rok to hodlám opakovat).

Ne že bysme vůbec nepekly, ale začaly jsme s Miu už koncem října a všechny tři várky cukroví, které jsme vytvořily, jsme i úspěšně snědly.

Díky tomuto osvícení jsem ušetřila spoustu času a mohla:

- konečně došít kousíčkovou deku, jak jí říká Miulína

 - vyrobit několik adventních věnců. Všechny se prodaly a tak jsem 23. objednala adventní svícínky na Bella Rose. A bylo vyřešeno.

- stihla jsem vypálit dvě pece. Plné domečků a naslibovaných dárečků. Všechny to stihly do Vánoc dorazit ke svým majitelům. 

 

 - zase jsem se vrátila k pletení košíků. Prodaly se všechny. A já se zbavila pedigu, který na mě neustále vypadával ze skříně...

- uskutečnila jsem pokus o implementaci svého obrázku na krabičku čajů Sonnentor v rámci soutěže k 25. výročí výroby. 

Obrázek jsem posílala dvě hodiny před uzávěrkou soutěže. 

Nevybrali mě, ale pokud by tak učinili, vypadalo by to takto: 

 

  

Přesto jsme na ně nezanevřely a jako každý rok jsme s Miu do Sonnentoru zavítaly na Mikuláše. A jako každý rok - nezklamali. Bylo to skvělé - divadlo pro děti, peklo, ochutnávka čajů i návštěva kavárny.

 

- ale hlavně - stihly jsme všechny návštěvy a setkání s přáteli a kamarády, kolotoče na Svoboďáku a ochutnávky svařáku, nákup dárečků a užívaly si Vánoc na sněhu. 
Všechno pěkně v klidu, protože doma bylo napečeno a naklizeno. 

 Na štědrý den nás nakonec bylo třináct. Čtyři generace. Doufám, že se příští rok zase všichni potkáme  - dlouho jsem tak krásné Vánoční svátky nezažila. S přáteli a s rodinou. Tak, jak to má být.