Od nedělní do středeční noci jsem to stihla otočit do Düsseldorfu, zpět do Brna, znovu přes Prahu do Berlína a zase zpět.
V rámci toho jsem 11 hodin aranžovala výlohu a 3 hodiny se soustředila na jednání v němčině. To nemluvím o sněhových vánicích, které všechny cesty směr Deutschand a zpět, provázely.
Ve čtvrtek, po návratu do práce, jsem dala výpověď.
Ale o tom tenhle post není.
Ve čtvrtek se totiž stala mnohem horší věc.
Ale o tom tenhle post není.
Ve čtvrtek se totiž stala mnohem horší věc.
Ten stejný den zazvonil telefon a přišla špatná zpráva.
Umřel nám Pikuš.
Poník, na kterém se Mia od dvou let učila jezdit.
Tlusťoučký chlupatý kapesní koníček, miláček všech dětí.
Další životní etapa se zavřela.
Je mi smutno.
Ja bývam tak smutná so straty našich mojkov...bolesť za nimi nás bude vždy sprevádzať, oni sú už v pokoji...
OdpovědětVymazatJe mi to moc ľúto, Peti...aj s tou prácou...
Myslím na vás obe a objímam, dievčatká!
Ali, děkujeme. už je to lepší. Ráda bych Ti poslala mail, ale nevím kam....
Vymazatosbalove@gmail.com
Vymazat