BALET

Zapomněla (čti nestihla) jsem se pochlubit svou supertruper nadanou dcerou a jejím baletním vystoupením. 

Nechtělo se tam jít ani mě ani jí. 

Nakonec jsme nemohly nechat paní učitelku ve štychu a tak jsme vyrazily. Stálo to za to. 

Vystoupení se odehrávalo v divadle Bolka Polívky, takže všichni v natřískaném sále přišli patřičně oděni, což odlišilo představení od klasických školních besídek a děti se cítily o to víc důležitě.

Trvalo to jen hodinu a to se dalo přežít (nejsem prostě besídkový typ). 

Takže tramtadáááá - Mia jako Vodní víla:

 Ano, fotky jsou trošku statické, fotit ve tmě pohybující se předměty (i když je to vlastní dítě) mi prostě nejde.

A závěrečná děkovačka :-).

Jen pro srovnání mi to nedalo a vykutala jsem foto roční Miulíny, které chtěla kamarádka použít jako promo pro svůj fotografický ateliér. 

Nepovedlo se. 

Miu růžový obleček a přemíra světel vyděsila natolik, že ronila slzy jako krokodýl a nebyla k utišení (naprosto ji chápu). 

Na závěr podotýkám, že baletní kroužek si vybrala sama. 

Já, jako totální kopyto, bych se vůbec neodvážila ji tímto směrem navádět, labutí jezero mě k smrti nudí, elasťáky nesnáším a lámání noh u tyče  prostě nefandím. 

Čas ukáže, jak se bude vyvíjet kariéra mojí primabaleríny ;-).

PRÁZDNINY

A je to tady. Konec Miina posledního školkového roku. Konec bezstarostnosti. Konec chození PO O nebo PO SPA. 
Začátek povinností.

Mia byla pasována na školačku. 

Takže po prázdninách se jde do školy.

Ale teď nás čekají dva měsíce prázdnin (mě teda ne ;-)). 

Hurááá.

PS: Pro rýpavce - ráno Mia odešla do školky spořádaně oblečená v sukni, která ji však v průběhu dne přestala bavit a tak si oblékla kraťasy tak krátké, že to vypadá, že je jen v tričku. 

Ale není. 

Kontrolovala jsem to :-).

ŠITÍ

Asi mám přemíru volného času. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsem vytáhla šicí stroj. 

Každopádně - Mia má nový klobouk na prázdniny. 

Oboustranný. Veverkový.

Uvidí ho až zítra, takže jako modelka zaskočil její oblíbený pes "Dědušák". 

Má trošku šišatou hlavu (Dědušák, ne Mia), ale průměr sedí :-). 

 

PÁLÍ MI TO

 v peci na 1200 °C :-).

Na zakázku i jen tak, pro radost. 

Krysa Filoména ZDE

Věž TADY

 Domeček pro víly už má svou majitelku až na Slovensku

 Činžák TU

A ještě není konec. Ale zase nestíhám fotit. Pro změnu :-)

NA LODI

Jakmile se oteplí voda i vzduch, je čas nafouknout loď. 

Sobota byl ten správný den na zahájení plavební sezóny.

Mia se od rána nemohla dočkat a tak se snídaně podávala do lodi. 

 Premiéru u nás měla pohanková kaše s jahodami ze naší zahrádky (byl docela oříšek je najít, ale o tom níže).

Kaše měla úspěch. 
Snězeno.

Můžeme vyrazit.

Cílem je (jako už každoročně) Dyje, která nám teče za rohem (my se totiž zelené vody nebojíme, ba naopak, jde nám k pleti).

Mia tradičně ve vleku (mamííí o zadek se mi třou chaluhy)

 

Já hezky v suchu v kajaku, který vozil ještě mého dědečka s babičkou.

 Cíl je kousek vzdálená mělčina (my říkáme ostrov), kde se dají sbírat mušle (prázdné slávky). 

Mia se činila a tak jsme jich měly plný kyblík (musím vymyslet, k čemu se nám hodí ;-))

 

Mia si to užívala, zato Ota, jako správný aristokrat, koupání nesnáší.

Prvně se zdráhal opustit loď,

 

 Poté na něj šly mdloby, když zjistil, v jaké bryndě se to vlastně ocitl...

Vyšplhal na strom a odmítal svůj plovoucí vor opustit.

 Dokud ho obětavý plavčík nepřenesl na hlavní palubu.

Mluvit s námi začal až u snídaně.

A zatím co my si užíváme, maringotka a chalupa se proměňují v džungli.

Někdy to potěší...,

 ale většinou je to spíš děsivé, jakou rychlostí mizí stopy lidské (mojí) činnosti.

 

 A ono je to vlastně asi dobře. A vypadá to docela hezky.

To, že nemůžu nikde projít, přejdu tichým mlčením.

Asi to tak nechám. Přestanu kultivovat. Já i příroda tím ušetříme spoustu času. 

Udělám z toho záměr. 

Dobrou noc.

VENKU PRŠÍ

A my si s Miu hrajeme na výtvarnou výchovu (na její přání). 

 

Ona razítkuje, já dokresluju krajinu a pak vymýšlíme příběh.

V mezičase doháním resty (opět a stále ;-)).

S prvním obrazem jsem nebyla moc spokojená, tak to zkouším znovu.

A za déšť díky, protože už konečně rostou:

BEATLE

Ve čtvrtek ráno vyrážím do práce. 

Broukem. 

Nastartuju - ručička benzínoměru (nebo jak se ta věc jmenuje) se začíná přibližovat k červenému poli - je třeba natankovat. 

Tankování mi nejde. 

Mám problém rozpoznat, na kterou stranu točit klíčem a na kterou víčkem od nádrže. V praxi to probíhá tak, že stojím u stojanu, všichni na mě civí a já půl hodiny otáčím klíč všemi různými směry a nejsem schopna otevřít nádrž. Pak už to psychicky nevydržím, a jdu požádat chlapa opřeného o zeď benzínky, nevěřícně zírajícího na "další neschopnou ženskou". 

Dojde k broukovi, jednou otočí, otevře a tiše se uchychtává. 
Za ty roky už mi to nevadí. Už jsem si zvykla. 
Na orientaci jsem prostě dement, i když se jedná jen o směr otočení klíče. Chybí mi patřičná část mozku - a to zcela. 

Abych předešla předchozímu scénáři, chystám si nádrž už v garáži. Odšroubuju víčko (stejně frajersky jako chlap) a položím ho na sedadlo.

Vyrážím. 

Po 500 m (cca 200 m od benzinové pumpy) brouk škytne a vypne. 

Zcela bez varování a dovolí si už znovu nenastartovat. 

Trošku blokuju trolejbus. 

Volam klidným hlasem kamarádovi, co má stejnou cestu do práce.

Žádám, zda-li mě může odtlačit. 

Může (celé mé okolí už si zvyklo, že je v pravidelných intervalech žádám o roztlačení/odtažení).

Dojede na motorce. Společnými silami nažducháme stávkaře do protisměru a zaparkuju. 

Tvářím se, že je to normální (jinde místo není). 

 Sedám na motorku bez helmy, s kabelkou přes rameno (stále se tvářím, že je to normální) a nechávám se odvézt do práce.

Večer jedu do Prahy na koncert jednoho z Brouků. 

Doufám, že mise bude úspěšnější a že ho taky nebudu muset odtlačit. 

 PS: Zůčastněný kamarád mi pro příště doporučil tento způsob zastavování kolemjdoucích "tlačičů".  Jen si nejsem jistá, jestli když já se vysvleču do plavek, jestli mi někdo zastaví.