TRYSKEM

Tak teď všechno stíháme - tryskem. 

Nebo spíš nestíháme. Spoustu toho zanedbáváme. 

Ani ne tak my - vlastně jen já. 

Ale na vyjížďku jsme si čas udělaly. 

Včera, poté, co jsem překročila rychlost na 90% trasy, jsme po práci s Miu vyrazily do Lysovic. 
Provětrat koním i nám faldíky. 

Bylo nádherně. 

Žluté tlumené světlo na zelených lánech. 

Cválala jsem skoro po půl roce a báječně si to užila. 

Šiml, za normálních okolností specialista na drobné naschvály (které mě mnohdy katapultují ze sedla) byl naprosto vzorný. 

Vypadalo to, že si taky užívá - tu rychlost, měkkou ale nerozmočenou půdu a vítr v hřívě. A taky skutečnost, že už v sedle nebimbám jako pytel brambor.

(Fotky mého bílého oblíbence jsou z mého archivu, na vyjížďku při plánovaných vyšších rychlostech mám obavu vzít  s sebou foťák)

Mia má taky oblíbence. Dvounohého. Jmenuje se Tomášek. 

Je mladší, takže lehce ovladatelný. 

Mia je pro něj bůh. 

Jsem zvědavá, jak dlouho ho bude bavit nechat se manipulovat :-). Zatím ale dobrý.

PLAKÁT

Je třeba zvýšit pracovní výkon. 

Ten můj. 

A taky udělat něco pro reklamu. 

Aby mi lépe šel business. 

Ale času je málo a taky (nebudu vám nic nalhávat) - jsem lemra líná. Když přijdu odpoledne z práce, moc už se mi do ničeho nechce.

Tak jsem si aspoň udělala reklamní plakát. 

Trvalo to dlouho, mohlo to být lepší, ale... aspoň něco :-). 

PATCHWORKOVÁ DEKA

Víkend nebyl z nejvydařenějších. 

Miu skolilo páteční očkování natolik, že neděli s horečkou prozvracela. 

V sobotu (kdy jsem se ji ještě snažila přesvědčit, že jí nic není), jsme zvládly návštěvu zahradnictví (opět) a v neděli, kdy pršelo a já jsem připustila, že jí asi opravdu není dobře (ano, jsem krkavčí matka), jsme se spolu daly do šití deky (opět). 

Mia asistovala z polohy ležmo, třídila čtverečky a vybírala barvy.

Tu první jsem šila cca před rokem Miušce na přání a používáme ji obě, rády a často. 

Jezdí s námi na pikniky, stavíme z ní stan, zahřívá nás v obyváku a zatím nejeví známky opotřebení. 

Je holčičí a vypadá takto: 

Druhá deka je určená do budoucího domečku na pozemku a je mnohem víc "patch" než ta první. 

V praxi to znamená, že je opravdu ze zbytků a všemožných kousků, sešitá záměrně z různě velkých dílků a odstřižků. 

Symetrii nehledejte - Mia - kontrolorka speciálně dohlíží, aby omylem nedošlo k nějaké nezamýšlené dokonalosti. 

O co méńě je deka "košer" pro profesionální patchworkářky, o to víc obsahuje  příběhů, vztahujících se k jednotlivým látkovým dílkům. 

Už při jejím sestavování Mia vykřikovala - "Jeee, tahle je z šatů, co jsi mi šila a z téhle mám polštářek"...

A to jí máme teprve půlku. Tak snad ji do těch 4 týdnů, než nám dovezou maringotu, stihnu došít, aby jsme se měly za dlouhých letních večerů u ohně (bez elektřiny)  do čeho chumlat.

KAKTUSY

... nějak mě teď berou...

(návrh obrázku pro maminku mojí kamarádky)

(květináčky na kaktusy od maminky mojí kamarádky :-).

LÉTAJÍCÍ PALAČINKY

Mám na ně úžasný recept. 

Na ty tenké, francouzské, co se dělají bez oleje. 

To že létají jsem zjistila minulý týden. 

Vždycky jsem to chtěla zkusit a vždycky jsem se bála (neptejte se mě čeho, ale bála).

Mia měla špatnou náladu a v ledničce trůnilo jen mléko a vajíčka. A tak jsem to zkusila. 

Takže, mírně rozkročit, pánvičkou, jejíž držadlo svíráme oběma rukama, mírně "potřepnout" tak, aby palačinka mohla vzlétnout, stihla udělat salto a rychle ji zase připravit na dosednutí (nejlépe zpět na pánvičku ;-). 

Lehké, efektní, špatnou náladu zahánějící. 

Kéž bych našla odvahu k více věcem, a ty se následně ukázaly tak snadné, jako přimět palačinky k letu...

ZARŮSTÁME

Miluju zarostlé zahrady. Zahrady - skorodžungle. 
Když jsem si před dvěma roky koupila pozemek, zaujal mě právě vzrostlou zelení, obrovskými akáty (které miluju stejně jako zarostlé zahrady :-)) a skutečností, že tam nikdo 30 let nevstoupil. 

 

Možná jen sem tam nějaká víla... 

 

 

A tak mám svých soukromých 700 m2 potenciálního štěstí.

No a od té doby jen seču, pleju a občas kleju. 

Taky někdy něco zasadím a za 14 dní to ve vzrostlé trávě usilovně hledám.

Někdy hledáme i sebe navzájem...

... a tak trošku osídlujeme, ale jen s citem, abychom nevyděsili místní obyvatele. 

Jako třeba pana Myšáka...

nebo broučího krále Zlatohlávka.

Občas se nám ztratí i trpaslíci.

 Ale naštěstí se zatím všichni vždycky našli...

Letos by tu měl vyrůst domeček. Nemůžeme se s Miu dočkat. Plánujeme a vymýšlíme. Tak snad už brzy....

 

Tak dobrou noc,  jsme dnes obě utahané jako Ota...

SOUSEDKY

Náhoda tomu chtěla a u nás v domě se v jednom roce 5 let nazpět narodily 4 holčičky. 

A jejich maminky jsou kamarádky. Takže i holčičky jsou kamarádky. 

Ano, pochopili jste správně... no a protože je občas potřeba užít si dámskou jízdu, jezdíme na prodloužené víkendy.

 Holčičkám se vymyslí celovíkendová "bojovka" a maminky, ty mají bojovku večer :-). 

Z víkendu se vrátíme vždycky plné elánu a žijeme tím další půlrok. Loni to probíhalo takto:

                             a takto: 

 

Letos se jede do Šaštína a ačkoli je to až v červnu, už se nemůžu dočkat. Navíc bojovka vyžaduje přípravu. 

A tak chystám holkám vílí poklad.

Chtěla jsem něco děsivějšího a mnohem temnějšího než je tenkonohá prsatá a pro mě kýčovitá Zvonilka, ale bohužel Disney má zřejmě lepší fígle na to, jak upoutat pozornost dětí a prý to prostě musí být víly - (říkaly holky).

Tak budou víly. Ale alespoň v mém pojetí - žádný copyright. 

Snad to omladinu nadchne.

Takže tady je tajemný vílí dopis s prosbou o záchranu. Nesnažte se ho přečíst, je to blábol, našim holkám je to totiž jedno, ještě nejsou školou povinné ;-).

 

                      
                     Takže za měsíc výletu zdar