Víkend nebyl z nejvydařenějších.
Miu skolilo páteční očkování natolik, že neděli s horečkou prozvracela.
V sobotu (kdy jsem se ji ještě snažila přesvědčit, že jí nic není), jsme zvládly návštěvu zahradnictví (opět) a v neděli, kdy pršelo a já jsem připustila, že jí asi opravdu není dobře (ano, jsem krkavčí matka), jsme se spolu daly do šití deky (opět).
Mia asistovala z polohy ležmo, třídila čtverečky a vybírala barvy.
Tu první jsem šila cca před rokem Miušce na přání a používáme ji obě, rády a často.
Jezdí s námi na pikniky, stavíme z ní stan, zahřívá nás v obyváku a zatím nejeví známky opotřebení.
Je holčičí a vypadá takto:
Druhá deka je určená do budoucího domečku na pozemku a je mnohem víc "patch" než ta první.
V praxi to znamená, že je opravdu ze zbytků a všemožných kousků, sešitá záměrně z různě velkých dílků a odstřižků.
Symetrii nehledejte - Mia - kontrolorka speciálně dohlíží, aby omylem nedošlo k nějaké nezamýšlené dokonalosti.
O co méńě je deka "košer" pro profesionální patchworkářky, o to víc obsahuje příběhů, vztahujících se k jednotlivým látkovým dílkům.
Už při jejím sestavování Mia vykřikovala - "Jeee, tahle je z šatů, co jsi mi šila a z téhle mám polštářek"...
A to jí máme teprve půlku. Tak snad ji do těch 4 týdnů, než nám dovezou maringotu, stihnu došít, aby jsme se měly za dlouhých letních večerů u ohně (bez elektřiny) do čeho chumlat.
Deka je moc hezká a ten nápad se zbytky látek, které mají svůj příběh se mi moc líbí!
OdpovědětVymazatAj mne sa páči :-)
OdpovědětVymazat