PŘITUHUJE

Mia má neštovice úplně všude. V uších, v nose, na rtech, na dlaních, ve vlasech. Přibývají po desítkách. Snáším to hůř než ona. Natíráme pudrem každé dvě hodiny. Snad to zítra bude lepší. Ale spíš myslím, že až v pondělí.
Dnes, zřejmě ze soucitu, se ukázal Punťán. Je to naše největší ryba. Má asi 15 cm a moc se neukazuje. Dnes trávil celý den přilepený na skle. Asi s Miu drží basu, hustotu bílých skvrn má přibližně stejnou.

Máme ho už 4 roky. Je to rybí frajer. Když plave, elegantně se vlní, žádné prudké pohyby. Asi to odkoukal od žraloků.

Abych lazara nějak zabavila, daly jsme si hodinku interiérové výsadby. Nečekáme metrákové výnosy, je to spíš pro radost. Hrášek, dýně a kozí rohy. Mia poctivě zpívala "vstávej semínko Olala", tak uvidíme, co z toho bude. Snad se nám nepropadne terasa pod vahou obří dýně...

K večeři byly "ksichtíky". Řeřichu do pomazánky pěstuje Mia v pokojíčku.

Všimněte si jasné podoby výrazu pravé dolní housky s obrazem Výkřik E. Muncha ;-)

Na závěr jsme si obě vysloužily sladkou odměnu - já na obalení nervů, Mia za to, že nekňourá a nedrbe se (já bych kňourala a drbu se i když na sobě nemám ani pupínek...).

Neudělala jsem nic z toho, co jsem měla v plánu. Nevadí. Hlavně ať už je to za náma. Jdu do hajan. Čeká mě perná noc.

PUNTÍKY A KOLEČKA

A je to tady. To, co se mi s pomocí fotek p. Googla podařilo identifikovat už v úterý a paní doktorka rozpoznala až v pátek, po opětovné návštěvě. Neštovice. Je pravda, že v úterý a středu to byl jen semtampuntík, který se dnes ráno změnil ve všudepuntík. Mia vypadá asi takto:

Nezbývá, než natírat tekutým pudrem a zůstat dalších 14 dnů doma. Ještě že máme hlídací babičku...

Včera jsem slíbila fotku podtácků - nečekejte nic světoborného, jde o rychlou zábavu pro 4-letou holčičku s dlooooouhou chvílí. 
Takže - v hlavní roli pivní podtácky (které jsem, zcela nepoužité a ještě zabalené, získala, je mi záhadou kde, protože jsem zarytý odpůrce tohoto moku - pivo mi prostě smrdí) a samolepicí fólie, jejichž zbytky a odřezky fasuju od kolegyně v práci.
Výsledek je zde:

Kdo čekal prudkou eleganci v decentních tónech, či pravidelně se opakující rozestupy jednoduchých vzorů, bude zklamán. U nás platí: čím barevnější, tím lepší, na přesnost taky příliš nehledíme, nicméně z výsledku se upřímně radujeme... 3 Mia a 3 já, aby jsme se nehádaly...

DNES...

.... po práci utíkám domů, abych nafotila zbytek obsahu pece, ale stejně se mi podaří vyfotit jen část. Pořád ještě se brzo stmívá. Takže jen toto: 

Mia už se zdála být zdravá, ale objevila jsem jí na těle nějaké puchýřky. Myslela jsem si, že neštovice, doktorka to ale radikálně popřela, aniž by sdělila náhradní diagnózu, tak nevím... 

Uvidíme, co se z toho vyklube. V praxi to znamená další týden doma. Už třetí. 

Miu absence ve školce nikterak nepopuzuje, ba naopak. Jediné, co jí vadí, že nemůže ven. O víkendu mám v plánu zasadit nějaká semínka, tak ji pustím alespoň na terasu. 

Každopádně se ani jedna zatím nenudíme. Třeba dnes byl u nás zvířecí piknik.

Taky jsme vyráběly podložky pod hrnečky. Foto a postup zítra, dnes už mám dost. Dobrou.

NAŠE ZVÍŘENA

Mám je ráda. Všechny. Nejraději bych si pořídila ZOO. 
Ale nemůžu - kvůli sousedce, která nesnáší mého psa. Ona tedy nesnese téměř nikoho (žije sama), ale můj pes je v TOP 10. Díky tomu se snažím pořizovat spíše nenápadný zvěřinec. Papoušek by prostě neprošel.
A tak máme Bambuli,

Otu,

externistku Julču

a velké akvárko. 
Dnes nám přibyl Adámek. Zřejmě ho probudilo sluníčko a tak se spustil na dlouhém vlákně doprostřed obyváku, kde ho odchytila Mia. 

Zajala ho do zavařovačky, s občasnými vycházkami. Slíbila, že ho večer vypustí na svobodu - její podmínkou bylo, aby to mohlo být u ní v pokojíčku, prý tam budou bydlet spolu... Po kom to to dítě má...

DOMKU, DOMEČKU, KDO V TOBĚ BYDLÍ?

Bydlím v bytě. Není vystajlovaný, fotogenický, není  seversky černo-šedo-bílý a nevyskytují se v něm moderní betonové ani mramorové prvky, není to populární mezonet ani loft. Je barevný, plný zvířat, věcí a většinou i lidí. Směsice předmětů, ke kterým mám vztah, tuny knih, vůně sena z morčecí podestýlky, kávy, nesourodé polštářky, všude se povalující papíry s náčrtky, kousky hlíny a do toho stářím zapáchající pes Ota - to je náš byt, můj domov. Komu to vadí, ať zůstane venku.

Jednou bych ale chtěla starý byt, takový, jaký měla moje babička. Podkrovní byt v domě s litinovým zábradlím ve tvaru draka, s vysokými stropy a spížkou, do které se dá vstoupit... 
Zatím si tento sen realizuju díky keramický domkům. Spousta okýnek různých velikostí, balkonky, schodky, lehce ošuntělá fasáda. Domečky pro sukulenty, primulky, narcisky a další květinové nájemníky. Třeba tento,

tyto

a nebo tento.

Ještě jsou teplé, dnes vyndané z pece.

NEMOC

Mia má angínu a tak o víkendu sedíme doma (teda, výše zmiňovaná převážně leží).

To je báječná příležitost k tomu dohnat věci, na které přes týden není čas.
Mohla (a měla) bych dělat spoustu velice užitečných a důležitých věcí, ale musím přece...
- ušít meziplanetární tričko pro malého lazara (místo zkrácení kalhot a došití slíbeného polštáře)

- 20x zajet do pece, jestli už náááhodou už teplota není vhodná k vyskládání jejího obsahu (i když vím, že ta správná teplota tam bude až za 8 hodin)
- místo pořádného oběda upéct makovou bábovku (k velkému nadšení již několikrát zmiňované malé osoby, která ji pak spolu s obrovským hrnkem kakaa 2/3 spořádá).
- zaběhnout koupit primule, protože je takhle při neděli NUTNĚ potřebuju

- nakreslit draka, protože toho takhle při neděli NUTNĚ potřebuje Mia...

Prostě místo úklidu,  studia jazyka španělského, žehlení, vyplnění daňového přiznání a jiných dospěláckých činností, vhodných k vyplnění volných sobot a nedělí děláme blbosti a lumpačiny.

Ale není to naše chyba. Může za to:

PAN PROKRASTINÁTOR

Asi se u nás někde zabydlel a nechce se odstěhovat...
PS: To je i částečné vysvětlení toho, proč tento blog asi nikdy nebude správně blogersky načančaný, naaranžovaný a upravený....

ZAČÍNÁME...

Vítejte u Kavanza. 

Každý začátek je prý těžký. 

Moje začátky, jakožto naprostého technického antitalenta, jsou ještě těžší. Ale budu se snažit. Slibuju. 

A časem to tu i vylepším - až přijdu na to, jak... snad.

Tak aspoň pro začátek - aby jste se tu nenudili - troška počtení vytvořeného v průběhu tohoto týdne. Obrázky vznikly na extra nudné poradě, sen o kavárně mi byl zřejmě podstrčen již při narození, název kavárny se vnuknul na služební cestě v Polsku. 

Takže, ještě jednou: VÍTEJTE :-).