Jezdím kolem něj každé ráno do práce. Frčím si z kopečka hezky na neutrál, pak mírná zatáčka doleva, přednost zprava a je tu - židovský hřbitov. Nejhezčí úsek cesty.
Většinou osvětlený nízko položeným sluníčkem, které ještě nestihlo vystoupat na oblohu.
Dnes jsem si kvůli němu vzala do práce foťák a přinutila se zastavit.
Lehce
morbidní sklony mám odmalička a hřbitovy mě přitahovali už jako dítě.
Kdopak tu asi odpočívá? Jaký měl život a proč žil tak krátce? Měl děti? Nebo byl sám?
Kde leží jeho blízcí? Kdo po něm zůstal?
Nejraději mám právě židovské hřbitovy. Neznám místa s tajemnější atmosférou. Staré náhrobní kameny popsané "jidiš" nebo německy znějícími jmény rodin, které už v okolí nikdo nezná. Monumentální hrobky i malé skrčené náhrobky židovských dětí na boku hřbitova. Oblázky položené na kamenných deskách místo květin, všudesepnoucí břečťan, staré pokroucené stromy a ještě starší správce hřbitova s jarmulkou na hlavě.
To je ta pravá atmosféra pro mou imaginaci. No uznejte sami:
židovský hřbitov v Mikulově,
v Krakově,
a malý hřbitůvek kousek od Vidovic.
Budu se však s mojí hřbitovní vášní začít trošku krotit.
Nedávno mi Mia donesla obrázek - prý mi namalovala přáníčko.
Říkám: "Miu, hezký a co to přesně je?"
"Mami, tou jsou přece hrobyyyyy." ;-)
Kousek od mého rodného bydliště byl také židovský hřbitov. Jako děti jsme tam rády chodily a hrály si, mělo to v sobě jakési tajemno. Dnes už tam hroby nejsou, :-( je z toho park s jedním pomníkem.
OdpovědětVymazatFotky jsou moc pěkné, díky nim se mně vrátily vzpomínky z dětských let. S pozdravem Jarka
Tak to jsem ráda, že se fotky líbí :-)
OdpovědětVymazat