Rok 2017 nebyl vydařený.
Přišla jsem o dědečka a po 15 letech nás těsně před Vánoci opustil
Otík.
Člověk řekne - jen pes - ale chybí mi na každém kroku.
Není o koho zakopávat a nikdo mi nestrká vlhký studený nos do dlaně, když ležím na sedačce. 15 let se prostě nedá jen tak smazat.
Celá rodina je poněkud rozkmotřená a vztahy jsou napjaté jako kšandy. Díky bohu, že ta moje nejužší, tříčlenná, rodinka drží při sobě.
A i když 2017 přinesl i pozitivní věci, jako je nová práce, marocký výlet, návštěva z Kanady a další poměrně časté cestovatelské výpravy,celkově byl rok ve znamení mé stagnace, apatie, smutku a nechutenství (což se odrazilo i v četnosti blogových postů) a jsem moc ráda, že už jsem otočila kalendář na osmnáctku.
A teď se těším, jak odstrojím stromeček,
přivítám jaro a všechno bude jen krásné a pozitivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat