... aneb dlouho jsem tu nebyla. Ne, že by se nic nedělo. Dělo.
Až moc.
Nic veselého.
Březen se prostě nepovedl a já jsem o tom nechtěla psát.
Ale už je duben a tak čekám, že bude líp.
Už proto, že je jaro a já, jako věčně zmrzlý jedinec, plnými doušky nasávám do kostí první slunčení paprsky.
A spolu s Mínou si užíváme teplé jarní dny snídaní na terase.
Jsem jako ta želva. Po několika desítkách let nikam nespěchám.
Nic a nikdo mě nehoní. Nic nemusím.
Když potlačím výčitky svědomí a přestanu se zabývat myšlenkami o příživnících a nefachčencích, je mi báječně.
Jen se nacpu a vyhřívám na sluníčku.
Tak snad ještě pár dnů, než mi to zase skončí...
Kavanzičko:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
OdpovědětVymazat