POVALEČ KAVÁRENSKÝ

Včera jsem v rámci pracovní doby vyrazila "do města", jak se u nás říká tomu, když se z Juliánova přesunu tramvají do centra Brna. Vzhledem k rozkopanosti místních komunikací a vlastní neschopnosti podélně zaparkovat jsem se do středu jihomoravské metropole nepodívala delší dobu (proto ta tramvaj), o to víc jsem byla překvapená a nadšená... 

Ty zahrádky, stánky s kávou s sebou, načančané výlohy, lákající k nákupu a spoustu na sluníčku se vyhřívajících lidí, mě okouzlili. Pohoda, která mi většinou uniká, protože sedím v práci (nebo v poklusu probíhám kolem - tak jak tomu bylo včera). 

Jak to jen lidi dělají, že nepracují? 
Berou si volno, aby mohli relaxovat na zahrádce oblíbené kavárny? Jde o obchodní schůzky? Maminky na mateřské?(a kde tedy mají děti?) Lidi bez práce? (čím pak zaplatí kávu?). 

Nevím. 

Ale rozhodně by mi to taky šlo. 

A bavilo by mě to. 

Své povolání kavárenského povaleče bych vykonávala zodpovědně a svědomitě. A jako bonus pro zaměstnavatele bych nachytala na sluníčku i trošku bronzu a přečetla pár knih (v rámci sebevzdělávání), případně hodila pár drobečků holubům. 

Jen to chce bohatého sponzora.