Dnes jsem našla tenhle článek:
http://na-kopecku.blogspot.cz/2016/03/disconnect-to-reconnect.html?showComment=1459630957284
O urychlovačích a zpomalovačích.
O životě ve stresu a o rychlé chůzi se zbytkem stáda.
Článek přesně pro mě.
Trávím poslední dobou život v práci.
Sice mě práce baví, ale čeho je moc...
Ve čtvrtek jsem v jednu chvíli s Miu ve městě na první letošní zmrzlině, vzápětí musím zpátky na firmu, protože někdo něco pokazil a musí se to opravit.
V neděli ve dvanáct v noci sháním po telefonu ubytování pro montéry v Essenu.
V pondělí opouštím dlouho očekávanou návštěvu a odjíždím na firmu dotisknout něco, co chybí kdesi na stánku.
Mám výčitky, když po devíti hodinách opouštím firmu.
Brzo vstávám a pozdě se vracím domů.
Jezdím rychle a zřejmě zase dostanu pokutu.
Je to chaos.
Jsem unavená.
Dělám ze stresu chyby a nemám čas na kontrolu ani nápravu.
Neodepisuju na e-maily přátel a občas neberu telefon.
Časový press mě nutí odbývat a nedotahovat věci.
Takhle to nemělo být.
Asi už jsem stará na to, abych dělala neplacené přesčasy (spoustu neplacených přesčasů), neměla čas na Miu, o sobě ani nemluvím (a už vůbec nezmiňuju obhospodařování a úklid nemovitostí ... a pec jsem nezapla od Vánoc).
Život moc rychle utíká a každá minuta je vzácná.
Asi jsem už stará na to, abych se bála něco namítat, abych náhodou nepřišla o místo.
Asi už jsem stará na to, abych musela někomu něco dokazovat.
Budu si muset dupnout. Aplikovat více zpomalovačů.
Chci mít čas na své dítě, přátele a koníčky. Chci víc žít.
Možná budu bez práce.
To bude volna... ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat