Původem z ateistické rodiny, bibli rozumím jako koza petrželi.
Znám hlavní účastníky, ale tím končím a na existenci boha jsem si zatím ještě neudělala vlastní názor.
Nedělní výlet na Svatý kopeček v Mikulově mě však naplnil posvátnou úctou a pochybnostmi, jestli přece jen...
No uznejte sami:
Snad to dělaly ty načančané mraky nebo žluté slunce, prosvítající přes ně - atmosféra byla prostě kouzelná a celý den se vydařil.
Počasí bylo větrné, ale natolik fotogenické, že jsem svou SD kartu přidala další 300 fotek. A teď jako správná váha řeším dilema, které z nich vybrat...
Tu s kapličkou a mraky?
Nebo naopak pohled od zámku na kopeček?
Mikulov v pastelových barvách?
Nebo foto Mikulova z pohledu mravence?
Nebo tu, kde jsme s Miu šťastné, že se máme a že můžeme být spolu.
A ať už bůh existuje nebo ne, díky za ten nedělní den.
(Zakončený skvělou kávou a dortíkem v Cafe Závodný. Dortík už se do záběru nevlezl)
A pro ty, co chtějí vědět víc:
- Křížová cesta na Svatém kopečku je jedna z nejstarších v českých zemích, po cestě potkáte 14 malých kapliček
- na vrcholu se nachází kaple svatého Šebestiána a zvonice
- na Svatém kopečku se vyskytují 3 druhy stepí a žije zde výr velký (a ještě vzácná rostlinka kavyl skalní, o které nemám tušení, jak vypadá)
- a hlavně - v pohodě tam vyjdete, aniž by jste se dramaticky zadýchali.
Pro více informací si vyzvedněte příručku v informačním centru na náměstí, odkud jsem tyto moudra opsala i já.
Ty si s Miou,, kaplička šťastia,, .-))))))
OdpovědětVymazatJa som sa vrátila od Milovej novej psychiatričky šťastna....:-)