Moje máma se nikdy nesmířila s mým životním stylem. Již 36 let má tendenci neustále mě kontrolovat, vylepšovat a opravovat.
V jejích očích vypadám asi takto:
Jako například dnes, kdy mi během 5 minut, kdy jsme se míjely ve dveřích mého bytu, stihla oznámit, že Mie je půlka oblečení malá (poté, co jsem ho minulý týden pečlivě probrala, vytřídila a malé kousky dala na charitu), Ota že nehorázně smrdí (je mu holt 13, je to pes a jeho dutina ústní už není to, co za mlada) a že boty, které jsem si koupila a měla hrdě první den na nohách mi dělají škaredý nárt (zajímá vůbec někoho můj nárt?).
Určitě to se mnou myslí dobře.
Snažím se to brát s humorem (jedním uchem tam a druhým ven), ale jediný, kdo si z toho opravdu nic nedělá je výše zmíněný Ota, který dál spal ve svém oblíbeném křesle a vesele si smrděl na celý obyvák...
Tak nejak som to cítila, že máme nejakú spoločnú ranu....mama a tak....
OdpovědětVymazat