ČISTOTA PŮL ZDRAVÍ

Přála bych si, aby byl náš byt uklizený. 

Aby komínky ve skříních zařezávaly a obaly spotřebovaných šamponů a tekutých mýdel neustále nepadaly   při sprchování do vany. 

Aby se umyvadlo lesklo (stejně tak i okna), z pod gauče nevybíhaly prachové chumáče a na nohy se mi nelepily  morčecí bobky, které Bambule s neuvěřitelnou sveřepostí vyhazuje z klece.  

Přála bych si, abych si mohla večer sednout s hrnkem čaje a knížkou a jen tak občas jedním okem skouknout nablýskaný byt, kde ve výhledu nebrání ani zával věcí na stole ani Mont Everest nevyžehleného prádla, ledabyle přehozený přes gauč.

Ale nejde to. Zvolte mě klidně bordelářem roku, myslete si, že mým nejbližším příbuzným je roztomilý vepřík, klidně věřte, že mám k úklidu negativní vztah...

Ale ono to tak není. Moc ráda bych měla „načančáno“. 

Ale kombinace nedostatku času, volba jiných priorit spolu s velkým množstvím koníčků a věcí k nim potřebným a se samosetvořícím chaosem naklizenost naší domácnosti neumožňuje. 

Zrovna teď mám například rozdělanou rekonstrukci starého dřevěného kolotoče, dvě bedny nenaglazovaných květináčků pro kaktusy zatím marně čekající v přepravce, 

rozmalovanou pozvánku na kamarádčiny 30tiny a napůl přesazené sazenice (v dokončení mi zabránil déšť). 

Taky jsem musela odjet do Německa (reportáž snad příště), na služební cestu do Prahy, čarodějnický ples taky nepočká

 

a někdy musím chodit i do práce...

Říká se, že čistota půl zdraví, ale já ten úklid prostě nestíhám... Možná proto už 3 měsíce soustavně kašlu...

OBRÁZKY

Mám je. Vytištěné na plátně, podlepené silnou deskou, barevné. Reprodukce mých obrázků. 

Snad se budou líbit dětem i rodičům a udělají radost. 

To bych byla moc ráda. 

Spinkání

Nám déšť nevadí...

 

Bambule se stěhuje

Koupit se dají u mně na Fleru www.fler.cz/kavanzo v sekci obrázky.

ŽAMBERK

Některé kamarády mám téměř sto let. Duca mezi ně patří. 

Neviděly jsme se dlouho - předlouho. 

To proto, že se z Klentnice odstěhovala do Žamberka a obě jsme si pořídily dítě. Nic to však mezi námi nezměnilo - jen už to takhle dál nešlo a musely jsme se zase vidět.

A tak jsme jely. A užily si to náramně.

Orlické hory jsou nádherné, malé chaloupky a zelené kopce plné krav, lesy a spousta památek...

 Takže aspoň krátká fotoreportáž, zachycující krásu okolo Žamberka cca z 10 procen a vůbec celý báječný víkend, za což Duce a její rodince moc děkuji a doufám, že jim to brzo oplatíme :-).

(Ducánci)

Vyřádily jsme se na jarmarku (a zalítaly si v labuti jako za mlada - kupodivu nás unesla),

navštívily farmářské trhy na zámku v Doudlebách...

 

 

...a místní zvěřinec

 

a taky výstavu vláčků (kdo najde na fotce oběšence, vyhrává...).

 

  Častolovice (nebo jak se to jmenovalo - zámek je prostě v každé vesnici a špatně se to sleduje...)

PS: kvůli enormní fotogeničnosti okolí o víkendu a následnému zahlcení fotoaparátu, jsem si stáhla Picassu (ve snaze vytvořit ohromující koláž plnou zážitků), ale dost spolu válčíme. 

Počítač nezvládá velké rozlišení fotek, Picassa nezvládá zobrazovat jejich ještě větší množství a já nezvládám, skutečnost, že mi to nejde a jsou dvě v noci a ráno brzo vstávám k zubařovi... Takže dobrou.

 

PIKNIK

V týdnu nemám moc času ani chuti něco zásadního podnikat. Většinou jsem utahaná a jsem ráda, když si aktivity s Miu odbudu někde sedíc na lavičce u hřiště, nejlépe s knížkou. Ale štve mě to. I z pracovních dnů by se mělo dát udělat něco lepšího než čekání na víkend. A tak jsem včera zmobilizovala síly a vyrazily jsme na piknik. Ve dvou, s obřím košem a horou jídla a samozřejmě s Otou. Na piknik k vlakové trati. A bylo to bezva. 

Brzo zopakujeme. 

Dnes po práci vyrážíme směr Žamberk. Tak moc se těším....

PAPOUŠCI

V sobotu jsme vyrazily jen na krátký výlet, protože nic delšího nebylo v mých silách. Chřipka mě skolila takovým způsobem, že už vím, jak se asi budu cítit v osmdesáti... 

Vyrazily jsme do Bošovic, do Papouščí ZOO. 

Od přečtení Mluvícího balíku od Geralda Durella Mia papoušky miluje (já taky) a tak jsme si jely upřesnit, který exemplář by se nám líbil nejvíc.

ZOO je menší, ale moc pěkná a s potenciálem nadále se rozrůstat.

 

 

Jen poplatek za focení 50,- Kč mi přišel mimo mísu, vzhledem k tomu, že všichni papoušci jsou v klecích a žádné zvíře za mříží není příliš fotogenické...

Naše volba padla na Aratingu sluneční. Byla to svítící ptačí kulička, ani velká, ani malá a na rozdíl od větších kolegů, vypadala velice klidně a tiše.

Teď už jen sehnat klec o 2m2 :-). Budeme to muset nechat ještě uležet...

V Bošovicích nejen ZOO, ale po Lichtenštejnech tu zůstala i tvrz z 13tého století. Ustála to vcelku až do 80 let minulého století, ale restituční tahanice se na ní podepsaly tak, že se co nevidět rozpadne. Nás s Miu vrcholně zaujala, takže ke kleci musíme sehnat ještě 14 mega na odkup ;-).

 

Myslím, že bysme se sem všichni s papouškem, morčetem, psem a rybičkami báječně vešly :-).

Zbytek víkendu se Mia snažila vzlétnout pomocí vlastnoručně vyrobeného peří. Zatím se jí to naštěstí nepodařilo, ale čekáme to každou chvíli... Zítra prý jde s peroutkama do školky.

  

Já jsem střídavě lapala po dechu, spala a dočítala druhý díl Sirotčince slečny Peregrínové. Dočetla. Nemůžu se dočkat třetího.

Jsem zvědavá, jak ve svém stavu přežiju pracovní týden.

JAK ZTRATIT NEZTRATITELNÉ

Mírná roztržitost mi byla dána do vínku už při narození. Odjakživa mě dokáží zaujmout zcela jiné věci než 90% soustředěné populace, proto občas dochází k politovánihodným situacím a nečekaným ztrátám. 

Člověk by řekl, že složka velikosti A4, tloušťky pořádně napapaného časopisu se na cestě mezi zaměstnáním a autem, případně autem a bytem nemůže ztratit. A může. Mě se to podařilo jedno páteční slunné odpoledne a od té doby neustále hledám.

Jako každý správný, daně platící, občan i já jsem odevzdala daňové přiznání. Kopii jsem si uložila. 

Vzápětí jsem osobně odevzdala jakýsi formulář ohledně sociální pojištění. Kopii (tentokrát i s razítkem podatelny a variabilním symbolem pro posílání záloh) jsem si uložila k daňovému přiznání. Ještě u nich byl přiložen papír, který jsem měla zaslat do zdravotní pojišťovny. 

Nezašlu, protože se ztratil. I s celou složkou. 

Už jsem prohledala všechny police a šuplíky v práci, vynosila věci z auta, prošacovala byt i kabelky větších rozměrů. 

Není nikde. 

Nepředpokládám, že by ji někdo ukrad, protože dle wikipedie fetišisté na daňová přiznání neexistují a že by ho někdo chtěl za účele opisování, to pochybuji...

Ale potřebovala bych ji. Myslím, že ten papír pro pojišťovnu bude úřednicím za chvilku chybět. Neumím ho znovu spočítat, protože údaje do něj zapsané jsou na kopii onoho ztraceného přiznání... 

 

Tak teď čekám, zda se složka najde nebo si pro mě příjdou a zavřou mě za daňové úniky. 

SLOŽKO, PROSÍM,  VRAŤ SE!!!

VIRUS

Skolil už i mě. Myslela jsem si, že to rozchodím, ale předešlá noc vypadala na amputaci hlavy (nepomohl ani ibalgin, ani paralen) a vykašlání plic. 

Ráno jsem nešla do práce. 

Celý den v posteli. Ale je to lepší...

Zvládla jsem jen vykrájet Mie pár koleček její novou řezačkou. Vyrobila balony (našla totiž krabičku, kterou jsem malovala včera, když jsem byla při smyslech).

Miiny balóny (Mia se osamostatnila a letí si sama - už je asi velká :-))

                                                                       A tady můj balón

  

 Pro dnešek konec, jsem mrtvá a zítra vstávám... 

Slibuju, že příště to bude zajímavější...