Na přípravy jakéhokoli druhu jsem expert.
Vše probíhá jako na drátkách - ovšem 90% času pouze v mé hlavě. Vymyslím, jak tentokrát udělám šíleně vtipné pozvánky, našiju tématicky zbarvené prostírky, upeču tunu laskomin a budu nádherná, zábavná a okouzlující. Výsledek se většinou "mírně" liší od výše uvedených představ, prostírky nahradím něčím více papírovým, 90% laskomin koupím a nádhernost, zábavnost přesunu na jindy (okouzlující jsem samozřejmě pořád :-)).
Na loňské Miiny narozeniny jsem vymyslela, že do školky doneseme CAKE POPS - ultramoderní dezert na tyčce, ze kterého budou všechny děti paf a učitelky budou pět ódy na zručnost Miuščiny maminky.
Jako každý rok jsem podcenila čas přípravy a čas zbývající utíkal 5x rychleji než obvykle.
A tak ve čtvrtek, den před osudovou událostí, jsem do půl třetí ráno šoulela podle pochybného návodu dortové koule, které, ačkoli lepily až nepřiměřeně, na tyčce držet nechtěly. Až opakovené pokusy a několik vrstev těch barevných nezdravých posypátek je přiměly, aby zůstaly kde mají (posypátka zároveň maskovala ne příliš povedenou čokoládovou polevu). Nakonec sice koule vzdáleně připomínali CAKE POPS, ale pochybuju, že by vyvolaly očekávaný obdiv.
Navíc druhý den ráno Mia vstala, oznámila mi, že jí je špatně, pozvracela se aniž by cokoli snědla a do školky nešla. Koule na tyči jsme jedli několik následujících týdnů a myslím, že bylo dobře, že se do školky nedostal ani vzorek...
Naneštěstí si letos Mia na nešťastná lízátka vzpoměla a požadovala výrobek podobného ražení.
Poučena z loňska vybrala jsem recept jednodušší, tvarově však podobný, tentokrát doporučený Dr. Oetkerem.
Piškoty s banánem obalené v čokoládě.
Příprava probíhala tentokráte bez větších problému, oslavenkyně spolupracovala, a tak mohlo vzniknout 30 kuliček s vlaječkami (ty mi šly ze všeho nejlíp).
Zádrhel nastal při zdobení dortu.Tubička s polevou, která měla být jasně zelená ukázala se býti naplněna jakýmsi zeleným hnusem, který Stephen King označuje ve svých knihách slovem ŠLEM a na nákup jiné sady nebyl čas.
Umanuté dítě si nenechalo vymluvit skutečnost, že zeleně fosforeskující poleva nebude na dort to nejvhodnější - a tak to se zeleným nádechem, co stéká po dortu a má imitovat trávu, doporučuji před konzumací jemně sloupnout.
Marcipán na myšky je od naší kamarádky z cukrárny, takže když pominu opět šílenou barvu (vybírala Mia), měl by být netoxický.
No a pokud pochybujete o mém vkusu, co se týká dortového exteriéru, vězte, že výzdoba probíhala pod taktovkou 5letého dítěte - a pro mě je nejdůležitější, že jí se líbí (za to schovám i to, že jsem prostě na zdobení dortů gramla).
Tak snad se zítřejší (jedna ze tří po sobě jdoucích) oslava narozenin mojí Miušky vydaří...
