Mít v práci povinnost cestovat je sice někdy průda, ale když se oprostíte od hodin strávených v autě a neustálého vybalování kufrů, pozitiva převažují.
Hlavně to, že vidíte kus světa.
Ne vždy se poštěstí dostat se do centra města, takže někdy se tento "kus světa" scvrkne na výstavní halu a hotel, ale občas...
Občas se prostě zadaří a je z toho perfektní výlet.
Třeba do Norimberku.
Třeba do Norimberku.
Za mým milovaným Albrechtem Dürerem.
Mimo to, že od okamžiku, kdy mě babička ukázala jeho rytinu nosorožce a malbu zajice jsem jeho rytinám a malbám propadla, tak na stará kolena se mi líbí i sám Dürer jako chlap (a to mě ti s dlouhýma vlasama nikdy nebrali). Albrecht byl fešák, vzdělaný a jako bonus i zcestovalý.
Ani vyvdat jeho dům (1 + mooooc) by nebylo k zahození. Jen by bylo třeba zbavit se turistů a odstanit dole tu paní, co prodává lístky.
Interiér taky ujde, i když vybevení je trošku starší (asi 500 let).
Ale hlavně... ta dílna a ateliér... Nádhera.
Nahotinky bych mu zakázala, musel by se věnovat studiu zvířat a náboženských motivů... :-)
Škoda jen, že nás dělí víc jak pět století.
Jak budu mít čas, tak si ho zkusím alespoň namalovat...
Srdcu nerozkážeš, ale výber dobrý :-)
OdpovědětVymazatVidela si už jesť nosorožca jablko ?
Ano, jezdím se na ně pravidelně dívat do Dvora Králové... Impozantní kusy...
OdpovědětVymazatMy máme v TV seriál ZOO a nosorožec tam papá jablko s takou chuťou a podtlakom, ako lis v muštárni....a ten zvuk...
VymazatTaky zbožňuju Dürerova zajíce. Nicméně můj tip chlapa to není. ;o)
OdpovědětVymazatMůj taky ne, ale u Dürera bych udělala výjimku :-)
Vymazat