5 LET

Pět let v jedné firmě. 

V různých pozicích (bohužel ani jedna vleže :-)) a na různých místech.

Skvělá parta skvělých lidí, ze které mě vyštval až příchod Pražských workoholiků. 

Tím nechci říct, že každý Pražák spadá do této skupiny. 
Ti, co nás koupili, jsou. 

Bez sociálního cítění, s mottem odrbat, vyšťavit, vycucnout a zahodit. 

Sprostá slova na denním pořádku, slušnost jako znak demence a snaha natáhnout den na 26 hodin mě přinutila opustit práci, kterou jsem milovala a začít hledat jinde. 

Snad to bude lepší. 

Dostala jsem dva krásné pugéty a poukázku do výtvarného obchodu. 
Jsem z těch změn unavená a bez elánu. 
A moji exkolegové mi chybí.
Snad bude líp.

ZIMA

Letos si ji užíváme. Je to nádhera, i když je mi pořád zima... O to víc miluju teploučko domova a asi brzo propadnu alkoholismu z těch všech svařáků a čajů s rumem. 

Po dlouhých letech jsem se opět dočkala zamrzlé Dyje a Mušovských jezer (správně Novomlýnské nádrže, ale my jim odjakživa říkáme Mušov). 

A tak vyrážíme na expedice po zamrzlých plochách na bruslích i saních.

 

Občas do saní zapřáhnu dítě,...

  

... někdy psa.

a občas jedeme všichni.

Letos jsme se taky vydaly na průzkum opuštěného kostelíka sv. Linharta, stojícího uprostřed Mušovského jezera, jako pozůstatek zatopené vesnice. Když jsem byla dítě, jezdila jsem k němu s dědečkem na lodičce a v zimě na bruslích. Tentokrát jsme šly pěšky (a někdo se vezl).

Je to kouzelné místo, ale chátrajícího kostelíku je mi líto...

 Všechno vypadalo jako v ledovém království.

Jedině Ota naše nadšení nesdílí. 

I přes nový zimní kabátek (už je pán v letech a někdy ho berou záda) se na sníh tváří kysele.

 Musí ještě pár měsíců vydržet.

ODZDOBENO

Vánoční stromeček míváme na terase přisunutý k velkému francouzskému oknu. 

Díky sněhové nadílce se mi ho podařilo odstrojit až teď. 

Šlo spíše o terapii úklidem - díky všem těm změnám a ztrátám bylo třeba uklidit... 

Aby se dalo začít znovu a lépe. 

V uklizeném bytě. 

V nové práci. 

S novými lidmi.

Pár posledních fotek vánoční výzdoby.

 PS: V neděli kamarádka koupila nového poníka. 

NEŠŤASTNÝ ČTVRTEK

Od nedělní do středeční noci jsem to stihla otočit do Düsseldorfu, zpět do Brna, znovu přes Prahu do Berlína a zase zpět. 

V rámci toho jsem 11 hodin aranžovala výlohu a 3 hodiny se soustředila na jednání v němčině. To nemluvím o sněhových vánicích, které všechny cesty směr Deutschand a zpět, provázely. 

Ve čtvrtek, po návratu do práce, jsem dala výpověď. 

Ale o tom tenhle post není. 
Ve čtvrtek se totiž stala mnohem horší věc.

Ten stejný den zazvonil telefon a přišla špatná zpráva.

Umřel nám Pikuš.

Poník, na kterém se Mia od dvou let učila jezdit.

Neodolatelný společník, mazlík a účastník mnoha lotrovin.

 

Tlusťoučký chlupatý kapesní koníček, miláček všech dětí.

 

Shetland, rozený jako Piku-piru.

Koňský profesor, který si uměl postavit hlavu.

 

 

 Další životní etapa se zavřela.

Je mi smutno.

FRGÁLY

Slibuju je Miulíně už víc jak měsíc. A tak jsme se na ně dnes vrhly (to kdybych náhodou nepřežila tu výživnou služební cestu). 

Zmákla jsem hned tři - klasický povidlový, tvarohový a s hruškovými povidly. 

Mia upekla muffinky - sice z krabice, zato skoro sama. 

Jsme prostě tým :-).

 Takže pro koláčechtivé pekařky, tady je recept:

 1 kg polohrubé mouky

20 dkg másla

4 žloutky

20 dkg cukru

sůl

25 dcl vlažného mléka

1 kostka drožní

Uděláme kvásek, pak smícháme mouku, cukr a špetku soli, přidáme žloutky a kvásek.

15 minut vytrvalého hnětení a 1-2 hodiny kynutí.

Vykynuté těsto rozdělte na 6 dílů - budoucích frgálů. Vyválejte na tenké placky cca 30 cm v průměru, naneste náplň (dá se tomu říkat náplň, když se koláč neplní?), drobenku, potřete okraj vajíčkem a pečte pri 180 stupních. 

Po upečení doporučuji důkladně uschovat, neb mají tendenci okamžitě mizet. 

Dobrou chuť.

PŘEDSEVZETÍ

A už jsem porušila svoje první předsevzetí - říkat ne. 

Proto zítra večer odjíždím do Německa. 

14 hodin v autobuse, celodenní práce a večer zase 8 hodin zpět. 

A další den nanovo. 

Asi mě to položí. 

Ale ne - přežiju všechno. Musím si to pořád říkat.

Ale mrzí mě to, ne že ne. 

Konečně je letos sníh a mráz já si ho nezvládnu s Miu pořádně užít.

Bruslit jsme letos byly jen jednou, snad to zítra, ještě před odjezdem, napravím (někdy mezi balením, smažením řízků na cestu a dokreslování projektu koupelny, který jsem zase naslibovalala).

A tak sem ráda, že jsme stihly aspoň každoroční návštěvu Špilberku.

Letos nás čekala výstava Pavla Čecha Tajemné příběhy. 

Byla jsem nadšená.

Zřejmě vášnivý milovník domečků - stejně jako já.

 

 Výstava je interaktivní a hlavně pro děti, takže se bavila i Mia.

 

I jeho ateliér by se mi líbil (rozuměj: hodil).

 

Výstava trvá do konce února, takže pokud zavítáte do Brna, vřele doporučuji.

 A pak že je v Brně nuda :-).

 

2017

Šťastný rok 2017 všem co sem zavítáte, i co chodíte pravidelně.

 Letos nemám od 2017 velká očekávání, spíš spoustu předsevzetí, které si normálně nedávám, ale asi už nadešel čas zpytovat svědomí a trošku na sobě zapracovat.

Takže: 

- španělština - cílem je zvednout level z pozdravu a žádosti o účet na level chabé komunikace ve stylu minimálně tříslovných vět.

- vylepšit techniku ranního stávání. Pokusím se tak snížit počet pozdních příchodů do práce. 

- práce. Je na čase utnout nejistotu ohledně mého nového zaměstnavatele a a) najít si něco jiného b) říct si o víc peněz a ujasnit si mou pozici na firmě (abych nebyla holka pro všechno jako dosud) a... a pak si najít něco jiného.

- akvárium. Pravidelnější čištění, aby bylo i návštěvám jasné, že v něm jsou rybičky. Pokud to nevyjde, zakoupím jim aspoň čelové svítilny. 

- NE. Musím se naučit říkat ne. Ne a ne a ne.

KRÁSNÝ ROK 2017