sobota 6. června 2015

MODRÝ VYSAVAČ

Před časem mi byla nabídnuta možnost pořídit si nový vysavač. Podmínkou byla konkrétní značka výrobce. Starý vysavač, něžně oslovovaný Henry the HOOVER, měl již odslouženo deset let a tak by si zasloužil odpočinek na chalupě.

Prozkoumala jsem recenze a nakonec jsem vybrala MODRÝ - ohlasy dřívěji zakupivších zákazníků můj výběr podpořily.

Trošku mě zarazil bod "s širokým příslušenstvím" protože "široké příslušenstí" se mi nevleze do úzké skříně a navíc jsem odpůrce čtení manuálů, tudíž hrozí, že vůbec nebudu vědět na co  a jak ono "široké příslušenství" použít. 
Ale rozhodla jsem se, že mu dám šanci. Je přece bezpytlíkový a MODRÝ.

Přišel po měsíci. Design, připomínající lunární vozítko mě nadchl a barva broučích krovků jakbysmet.  Prostě technický zázrak.


Domácnost zrovna byla ve stavu, že by se užila celá četa vysavačů. I připravila jsem svého nového pomocníka na akci a strčila šňůru do zásuvky a dala se do vysávání bytu a přilehlého okolí. 
Bylo to náročné. Vysavač se nesžil s mou vysávací technikou a když jsem se ho snažila přimět k pohybu tahajíce za hadici (přece se nebudu namáhat, ručně vytahovat šňůru a popotahovat vysavač za madlo k tomu určené), hadice měla tendenci se z vysavače neustále odpojovat (přiznávám, že je možné, že jsem ji špatně připojila, ale přece nebudu číst návod kvůli připojení hadice - má to být přece intuitivní) .

Výkon vysavače byl tak velký, že při nastavení sání na nejvyšší stupeň (což se i podařilo omylem) nešla hlavice oddělat od země.
A když jsem přiblížila hubici ke kleci s morčetem, že vysaju okolo vyházené piliny, vysavač se rozhodl předvést svou sací sílu a vysál i půl obsahu klece (morče se naštěstí usilovně drželo mříže, jinak bylo vysáto taky).
Ve chvílích, kdy jsem s hubice odstraňovala větší předměty typu ponožka, igelitový pytlík či balíček kapesníků (ano, toto vše se u nás vyskytuje na zemi) se vysavač k mému zděšení sám vypínal. Prostě - pokud s ním neusáte nešmejdíte po zemi, rozhodne se, že makat nebude. 

No a vrchol všeho byla závěrečná poúklidová demontáž - ukázalo se, že hubice je naprosto ucpaná pískem a hlínou z terasy (to když jsem se pokoušela vysát travní koberec) a rotační kartáč přestal rotovat pod náporem mých dlouhých vlasů a chlupů našeho psa. Nesmím opomenout poznamenat, že výše zmiňovaný Henry the HOOVER všechny tyto úklidové činnosti bravůrně zvládal...

(Henry the HOOVER versus MODRÝ)

A tak dle sloganu "Neopouštěj staré věci pro nové" na chalupu poputuje MODRÝ a Henry u nás ještě nějakou chvilku pobude... 

čtvrtek 4. června 2015

DEN DĚTÍ

Den dětí se dá trávit různě (zvláště když je 4. 6.... :-)):

Třeba na stromě,

  pod stromem,


na louce,


nebo na cestách.


Hlavně, že jsme spolu.


pátek 29. května 2015

TRYSKEM

Tak teď všechno stíháme - tryskem. 
Nebo spíš nestíháme. Spoustu toho zanedbáváme. 
Ani ne tak my - vlastně jen já. 
Ale na vyjížďku jsme si čas udělaly. 
Včera, poté, co jsem překročila rychlost na 90% trasy, jsme po práci s Miu vyrazily do Lysovic. 
Provětrat koním i nám faldíky. 
Bylo nádherně. 
Žluté tlumené světlo na zelených lánech. 

Cválala jsem skoro po půl roce a báječně si to užila. 
Šiml, za normálních okolností specialista na drobné naschvály (které mě mnohdy katapultují ze sedla) byl naprosto vzorný. 
Vypadalo to, že si taky užívá - tu rychlost, měkkou ale nerozmočenou půdu a vítr v hřívě. A taky skutečnost, že už v sedle nebimbám jako pytel brambor.





(Fotky mého bílého oblíbence jsou z mého archivu, na vyjížďku při plánovaných vyšších rychlostech mám obavu vzít  s sebou foťák)

Mia má taky oblíbence. Dvounohého. Jmenuje se Tomášek. 
Je mladší, takže lehce ovladatelný. 
Mia je pro něj bůh. 
Jsem zvědavá, jak dlouho ho bude bavit nechat se manipulovat :-). Zatím ale dobrý.




čtvrtek 28. května 2015

PLAKÁT

Je třeba zvýšit pracovní výkon. 
Ten můj. 
A taky udělat něco pro reklamu. 
Aby mi lépe šel business. 
Ale času je málo a taky (nebudu vám nic nalhávat) - jsem lemra líná. Když přijdu odpoledne z práce, moc už se mi do ničeho nechce.

Tak jsem si aspoň udělala reklamní plakát. 
Trvalo to dlouho, mohlo to být lepší, ale... aspoň něco :-). 

neděle 24. května 2015

PATCHWORKOVÁ DEKA

Víkend nebyl z nejvydařenějších. 
Miu skolilo páteční očkování natolik, že neděli s horečkou prozvracela. 

V sobotu (kdy jsem se ji ještě snažila přesvědčit, že jí nic není), jsme zvládly návštěvu zahradnictví (opět) a v neděli, kdy pršelo a já jsem připustila, že jí asi opravdu není dobře (ano, jsem krkavčí matka), jsme se spolu daly do šití deky (opět). 
Mia asistovala z polohy ležmo, třídila čtverečky a vybírala barvy.



Tu první jsem šila cca před rokem Miušce na přání a používáme ji obě, rády a často. 
Jezdí s námi na pikniky, stavíme z ní stan, zahřívá nás v obyváku a zatím nejeví známky opotřebení. 

Je holčičí a vypadá takto: 




Druhá deka je určená do budoucího domečku na pozemku a je mnohem víc "patch" než ta první. 
V praxi to znamená, že je opravdu ze zbytků a všemožných kousků, sešitá záměrně z různě velkých dílků a odstřižků. 
Symetrii nehledejte - Mia - kontrolorka speciálně dohlíží, aby omylem nedošlo k nějaké nezamýšlené dokonalosti. 

O co méńě je deka "košer" pro profesionální patchworkářky, o to víc obsahuje  příběhů, vztahujících se k jednotlivým látkovým dílkům. 

Už při jejím sestavování Mia vykřikovala - "Jeee, tahle je z šatů, co jsi mi šila a z téhle mám polštářek"...


A to jí máme teprve půlku. Tak snad ji do těch 4 týdnů, než nám dovezou maringotu, stihnu došít, aby jsme se měly za dlouhých letních večerů u ohně (bez elektřiny)  do čeho chumlat.




úterý 19. května 2015

KAKTUSY

... nějak mě teď berou...

(návrh obrázku pro maminku mojí kamarádky)

(květináčky na kaktusy od maminky mojí kamarádky :-).


pondělí 18. května 2015

LÉTAJÍCÍ PALAČINKY

Mám na ně úžasný recept. 
Na ty tenké, francouzské, co se dělají bez oleje. 
To že létají jsem zjistila minulý týden. 
Vždycky jsem to chtěla zkusit a vždycky jsem se bála (neptejte se mě čeho, ale bála).

Mia měla špatnou náladu a v ledničce trůnilo jen mléko a vajíčka. A tak jsem to zkusila. 

Takže, mírně rozkročit, pánvičkou, jejíž držadlo svíráme oběma rukama, mírně "potřepnout" tak, aby palačinka mohla vzlétnout, stihla udělat salto a rychle ji zase připravit na dosednutí (nejlépe zpět na pánvičku ;-). 

Lehké, efektní, špatnou náladu zahánějící. 


Kéž bych našla odvahu k více věcem, a ty se následně ukázaly tak snadné, jako přimět palačinky k letu...