středa 28. září 2016

PODZIM

...je u nás hektický. 
Škola Mie stále k srdci nepřirostla, ale zatím tam chodí. I když se svěšenými rameny. 
Já pak celý den myslím na svou malou trpitelku a doufám v samozlepšení. 
Zatím nic.
Jeste počkám.
Model mrtvý brouk.

O víkendu proběhlo vinobraní.
Úspěšné - všechno jsme zapili a všechno jsme přežili.
Podzim jek krásný.
Miluju ho.
V lese...





... i u nás na chalupě.







Miluju svou školačku a podzim a Drnholec. 





sobota 17. září 2016

HOUBY



Miluju sbírání hub. Jakmile se o prázdninách rozprší a všichni svorně začnou nadávat na počasí, ožívám. 
Zase, jako každý rok, si řeknu, že bych si měla už konečně pořídit nějaké apartní holínky a zase, jako každý rok, si obuju rozšmatlané tenisky a vyrážím s obřím košíkem do lesa, déšť-nedéšť.

Houby poznám. 
Mají klobouček a nohu. 
Tím moje mykologické znalosti končí.   
Chtěla jsem se v tomto směru vzdělávat, i zakoupila jsem atlas hub – bohužel hřiby v reálu nejsou naaranžovány jako v odborné příručce a jakékoli odchylky od obrázku v knize mě matou.


Navíc jsou jedlé houby v přírodě roztodivně maskované a velmi těžce k nalezení. 
Ani mykologická mapa mi nepomohla. 
Prostě je nevidím. 
Při jedné procházce s opravdovým houbovým odborníkem jsem byla nařčena, že jsem dva hříbky rozšlápla a o jednoho zakopla. 
Na moji námitku, že pod listím a v jehličí nejsou vidět a že jsem schopna sbírat jen barevně výraznější houby (nejvíce mi vyhovuje muchomůrka červená), případně houby, které na sebe upozorní nějakým táhlým zvukovým signálem, odborný houbař konstatoval, že mé pozvání na houbovou polévku musí s lítostí odmítnou a že doporučuje její okamžitou likvidaci.

Tuhle krasavici jsme s Miu potkaly dneska...

Proto jsem se rozhodla, že houbařit budu nadále sama a že svou houbařskou kariéru zaměřím na pozorování a výzkum chorošů. Choroše totiž poznám. 
Rostou na stromech, ve výšce očí a většinou jsou zářivě žluté. Nikdo je nesbírá, takže je jich po lese hojnost. Ani já je nesbírám. Nechávám své houbařské srdce plesat nad parazity ve tvaru balkónků pevně přichycených ke kůře stromů, obdivuji jejich výtrusnice a fotím si je shora i ze spodu (další výhoda chorošů). Jásám nad jejich počtem, vzrůstem a rozmanitostí a mapuji jejich výskyt. Není to jen tak ledajaká houba, roste, i když neprší a zatímco hřib do týdne změkne, dlouhověkost chorošů je pověstná. A navíc to zvučné jméno – CHOROŠ.
 A tak z lesa odcházím, plna dojmů, s plnou kartou u foťáku a prázdným košíkem, abych v nejbližším obchodě zakoupila úhledné balení hlívy ústřičné za účelem uvaření zdravotně nezávadné houbové polévky.

Zkouška mých nových fixek :-)


středa 14. září 2016

PREMIÉRA

Moje první velká zakázka v realizaci. 
Tisknu a laminuju polepy na stoly do baru, které jsem předchozí tři týdny dávala dohromady..
Kolega říkal, že je to kýč, ale rozhodla jsem se ho ignorovat. 
Mám radost. Hroznou.
Jen nevím, jestli teď ze mě nebude alkoholik.
No, aspoň to celý lépe přežiju. 





Ještě je nemám všechny. Další várku tvoří hranaté stoly.
Opět jsem ve skluzu.
Jako vždycky. 
Okolí už si zvyká.


neděle 11. září 2016

ŠAŠTÍN

Naše každoroční návštěva Šaštína. 
4 matky a 4 holčičky. 
Letos na pirátské téma.

Celé akci velel strašlivý kapitán Korkorán.
 (foto asi použiju do životopisu, je to moje jediná fotka zepředu na neutrálním pozadí :-)

Plavčíci hledali indície vedoucí k mapě,
 vyráběli lodě (věděli jste, že existuje plovoucí plastelína?),
 (plavčíci se nám v průběhu pobytu namnožili)


...sbírali mušle na písečné pláži.
 ochutnávali speciality místních domorodců,
a podle obdržené mapy hledali poklad...
... se zastávkou na Havaji.
 Skvělý víkend se skvělou bandou a ještě skvělejším počasím, který nám aspoň trošku prodloužil prázdniny.

čtvrtek 8. září 2016

VODA A MARGOTKA

Někdo má kafe a cigárko, já vodu s mátou a margotku.
  
Vyřizuju refinanc hypotéky, snažím se splnit všechny úkoly, související se začátkem školního roku a mou malou prvňačkou a zkouším hledat novou práci. 
 Půlhodinový klid na terase je více než zasloužený. 
Díky bohu za to krásné počasí.
Ufff.

čtvrtek 1. září 2016

ŠKOLA

Dnes šlo moje miminko poprvé do školy. 
Do stejné školy, kam jsem chodila i já. 
Je to pro mě těžké, protože jsem tuhle školu nesnášela. 
Mé vzpomínky na ni zahrnují smrad nevypraného hadru, se kterým uklízečka vytírala podlahy, hnusné modro-bílé skvrnité kachličky 10x10 cm a nechutný čaj v jídelně, kde mě nutili jíst maso.
Snažím se na ní své negativní zkušenosti nepřenášet a modlím se, aby  měla vzpomínky lepší. 
Zatím tomu nic nenasvědčuje. 
Ředitelka, udržovaná uměle ve své funkci jakousi politickou stranou k dobré atmosféře školy nepřispívá - spíš naopak.  
Myslím, že Mia zvládá institucionalizaci stejně špatně, jako já.
Je mi to taaak líto.
Snad se pletu a bude to nakonec dobrý. 

PS: Tři holčičky, kamarádky z jednoho domu, které společně vyrůstaly. 
Paní ředitelka naznala, že není vhodné, aby chodily spolu do jedné třídy a tak dala každou jinam... Je to normální? Obrečely to všechny tři.