JOŠT

Brno má novou dominantu. 

Moravského markraběte Jošta od sochaře Jaroslava Róny. 

Včera ji slavnostně odhalili na Moravském náměstí a tak jsem ji musela hned zkontrolovat.

Mám sochy ve městech ráda a Jošt se (dle mého názoru) povedl.

A přestože jeho oř svýma dlouhýma nohama připomíná žirafu, jsem ráda, že se můžeme, podobně jako pražáci, potkávat "pod ocasem". Jezdeckou sochu totiž, pokud vím, Brno dosud nemělo. 

A teď už má. 

Tak doufám, že se pravý Jošt, pohřbený u Sv. Tomáše, v hrobě neobrací. 

A i když si zřejmě příliš podobný není, snad mu dělá radost, že na něj nezapomeneme. 

Mě osobně socha přinutila zapátrat na netu, s kým mám tu čest (zřejmě jsem v dějepisu nedávala příliš pozor).

Takže přátelé moji,  příští sraz nebude "Na čáře", ale pod žirafou.  

KONÍM HOUSTNE SRST

... a to znamená, že zima se blíží. 

Šimlík soustavně vyklízí ulice od opadaných jablek (asi si dělá zásobu na zimu). Jen ať si to užije, za chvíli nebudou...

Už nám zase posunuli čas, takže po návratu z práce je tma.  Tohle šibování s časem by měli zrušit. A čas vlastně taky. Nemusel by aspoň tak utíkat.

Každopádně začíná ideální doba pro návštěvu hvězdárny. Brno ji má opravdu krásnou a vesmír, to je Miina láska.

 (Víc fotek nečekejte. Fotit potmě mi prostě nejde. Navíc jsem musela asistovat při ovládání dalekohledů, krasohledů a jiných Edů.)

Mojí láskou je momentálně spánek. Přitulit se, zachumlat a spát. 

Jako Darininy kočky.

Občas se vytrhnu z letargie a přinutím se něco namalovat. 

Ale jde to ztuha. 

Snad si zvyknu, než se zase oteplí (a budem chodit rozeplí).

NAROZENINY

Ve čtvrtek jsem měla 37. narozeniny. Jediným pozitivem toho dne bylo, že se mi podařilo poprvé v životě zaparkovat podélně mezi dvě auta (to, že byla ulice naštěstí liduprázdná a tak nikdo nesledoval můj, téměř 20 minutový manévr, ve stylu 10 cm tam, 20 cm zpět a tak stále dokola raději nebudu zdůrazňovat)

 Snad mi tato parkovací schopnost zůstane. 

Tím druhým pozitivem byl dárek od kolegů z práce - 4 díl knížky ze série Millenium - Dívka v pavoučí síti, kterou teď ovšem nemám čas číst (neodolala jsem a první stránku jsem přečetla v autě, když jsem stála na červenou).

Svoje narozeniny nemusím. 

Dort (na narozeninách to nejlepší) už mi nikdo nepeče a květinové dary mi svým množstvím a intenzitou evokují nácvik na poslední rozloučení. Ne že bych kytky neměla ráda, ale 6 kytic v jeden den je trošku příliš, zvlášť když pak celý rok nedostanu ani pampelišku. A k tomu všemu trpím chronickým nedostatkem vhodných květinových nádob, takže kytky není kam dávat.

Každoročně nestíhám připravit domácnost na nájezd gratulantů, chlebíčky máme jen díky k nedaleké lahůdkárně,

víno díky zásobám od kamarádky Mili a báječné a jednoduché párty tipy z Pinterestu většinou nezvládnu ani vyhledat, natož zrealizovat. 

Svůj narozeninový den jsem proto chtěla strávit v terénu další překladatelskou akcí s fotbalisty (i přes drobné nehody v Mnichově mě opět vybrali jako nejvhodnějšího průvodce), bohužel akce byla v poslední chvíli odvolána.  

I přesto všechno jsem to zase přežila. Zase další rok. 

Musím si najít nějaký pěkný článek na téma "Život začíná ve čtyřiceti" a dokoupit si pár krémů, kterýma se pak stejně zapomenu mazat. 

Už se to blíží... :-(

ZAZIMOVÁVÁME

Už je čas. Je mi to líto. I když léto bylo dlouhé a teplé, na můj vkus nikdy není dlouhé dost.

Posbírat poslední ovoce, zasadit vřesy a pár ovocných stromků  a ucpat okna mechem. A zatím co dlážděná podlaha naší venkovní jídelny zapadává listím, my už se hřejeme doma u čaje. 

Vrhla jsem se (opět) na dodělávání restů. 

Tyhle růže jsem vyrvala na poslední chvíli ze chřtánu popelnice. 

 Odřízla od původního podkladu (dveře šatní skříně) a nožíkem  oškrabala původní popraskanou béžovou barvu, ve snaze rozetu zachránit.  

Zakytovala, opravila praskliny a natřela bílou podkladovkou.

Týden intenzivní práce po večerech a tady je výsledek:

K zakoupení u mě na Fleru.

CESTOU NECESTOU

 směrem "maringotka" jsme potkaly vesnici, kde všichni dlabali dýně. 

Tak jsme zabrzdily a dlabaly taky. 

Jestli pojedete přes Novou ves, tak pozdravujte naši dýni, stojí hned u silnice, přímo před místní hospodou :-).

KREATIVNÍ VÍKEND

... byl 3 dny zpátky. Takže opožděná reportáž. 

Tohle počasí mě totiž motivuje pouze k dekování se, čajování a gaučingu. 

Zřejmě chytám manýry naší želvy - odmítám vylézat ven a nejoblíbenějším oděvem se mi stal rolák. 

Ale zpět k víkendu Kreativity. 

Ten se odehrál, stejně jako před půl rokem, v Brně v Dělnickém domě. 

Ke koupi tu toho bylo spoustu a ani my jsme neodolaly.

Zatím co Mia tvořila, já jsem rotovala kolem stánků a vybírala, co si koupíme, abych tam nenechala celou výplatu (a věřte, že to nebylo snadné). 

A poté, co jsme dovezly všechny nakoupené poklady domů, 
vypadalo to u nás 2 dny takhle: 

To my vysvětlete, jak ostatní můžou fotit ty načančané postupy a návody, které máte chuť si hned vyzkoušet, případně fotky vytisknout a zarámovat. 

Já, díky pošmournu a tmě a mým pozdním návratům z práce, už do jara nevyfotím nic kloudně a navíc náš pracovní chaos vzbuzuje chuť spíše pozvat úklidovou četu, než něco tvořit. 

Ale nám to nevadí, už jsme si zvykly - a okolí taky. Prostě nám chybí dílna. A tak několik dalších dnů budeme večeřet u konferenčního stolku, protože stůl jídelní není přes vrstvy materiálů, pomůcek a výrobků vidět...

Tvoření zdar. :-)

NEPÍŠU...

... protože kreslím. Podzim je tak inspirativní... 

Chtěla bych svoje obrázky víc využít. 

Nápadů mám spoustu, jen času málo. 

Ale všechno postupně přijde, o tom nepochybuju.

No a taky jsem si udělala radost. 

Nemusím stát pořád za hledáčkem foťáku já... ;-)

Takže:  Já a můj brouček