středa 24. června 2015

VÁHA

Naší hlavní náplní posledních dnů je momentálně pečení. Tedy bylo. Dokud se mi nepodařilo postavit plastovou, 10 let sloužící váhu z IKEA na rozpálený sporák. 
Dopadla jako sněhulák na jaře. Nepřežila.

Přepočítávat gramy na objemové jednotky mi nikdy moc nešlo a tak jsem pořídila novou. Stylovou. Pro jistotu kovovou...


Mám z ní radost.
Kdo nepeče s námi, peče proti nám ;-)

MÁMA

Moje máma se nikdy nesmířila s mým životním stylem. Již 36 let má tendenci neustále mě kontrolovat, vylepšovat a opravovat. 
V jejích očích vypadám asi takto:




Jako například dnes, kdy mi během 5 minut, kdy jsme se míjely ve dveřích mého bytu, stihla oznámit, že Mie je půlka oblečení malá (poté, co jsem ho minulý týden pečlivě probrala, vytřídila a malé kousky dala na charitu)Ota že nehorázně smrdí (je mu holt 13, je to pes a jeho dutina ústní už není to, co za mlada) a že boty, které jsem si koupila a měla hrdě první den na nohách mi dělají škaredý nárt (zajímá vůbec někoho můj nárt?).

Určitě to se mnou myslí dobře. 
 
Snažím se to brát s humorem (jedním uchem tam a druhým ven), ale jediný, kdo si z toho opravdu nic nedělá je výše zmíněný Ota, který dál spal ve svém oblíbeném křesle a vesele si smrděl na celý obyvák... 





pondělí 22. června 2015

DOSTIHY

O víkendu jsme jely s Miu podpořit Eldu s Milkou na dostihy. 
Pro všechny z nás to byla dostihová premiéra se šťastným koncem - Milka běžela jako o závod a skončila druhá v dostihu poníků. 
Na to, že je Eldě teprve 9 let, skvělý výsledek.


Miu nejvíc z celých dostihů nadchla plechovka se spritem. Inu, každý máme jiné preference :-).


sobota 20. června 2015

JAK JSEM PEKLA PĚSTNÍ KLÍNY

Navnazena fotografiemi čerstvě upečených rohlíků, kterými se pozvolna zaplnily blogy, rozhodla jsem se i já umožnit své rodině zažít rozkoš společné snídaně obohacené o ještě teplé domácí pečivo. Recept jednoduchý, ingredience dostupné - není co zkazit.

Večer jsem zadělala těsto s vizí, že si ráno přivstanu a pouze vložím zavinuté rohlíky do trouby, vyjmu voňavé housky a následně stoupnu u ostatních členů v očích.

Už při zamotávání rohlíků jsem pojala podezření, že něco není v pořádku. 

Místo hlaďoučkých, vzorně umotaných rohlíčků jsem vytvořila chlupaté závitky - o souměrnosti nemohla být řeč. 

Ale neztrácela jsem naději a doufala jsem, že kvalitní kvasnice a zásah vyšší moci přes noc rohlíčky vyhladí...



Nevyhladily. 
Ba naopak. 
Místo nadýchaných rohlíčků ležely ráno na plechu jako rozpláclé těstové ploštice. Ani v troubě se to nezlepšilo. Přibyla jen zatvrdlá krusta, která měla s křupavou kůrčičkou málo co společného. 
Tvarem i tvrdostí připomínaly pěstní klíny pravěkých lovců. 

Řád zlaté vařečky mě tentokrát asi mine... 


Nicméně Mia byla nadšená. Šťastně posnídala a odpoledne se dožadovala další várky "těch dobrých rohlíků, co pekla maminka". 

Ještě že ji mám.

 

PS: zbytek z 12 obzvláště vypečených houstiček jsem vzala do práce, kde je prudce tolerantní kolegové s odumřelými chuťovými buňkami přirovnávali k francouzským bagetkám a všechny bez reptání dojedli (naštěstí asi nikdy nebyli ve Francii :-)). 

středa 10. června 2015

VARHANY

Dodnes mě udivuje, že si pro výrobu plakátu vybrali zrovna mě - ateistku bez grafického vzdělání. 
Ale loni měl koncert úspěch, tak proč měnit grafika, že ;-).

Takže letos repete. 

Nafotit kostel



Načrtnout anděla a pak ho hodit do scaneru a trošku "načechrat" ve photoshopu.


A výsledek (profigrafici zavřít oči teď) :


Plakát v terénu:


Takže Vás tímto srdečně zvu, p. Frydrych hraje nádherně a Drnholecké varhany jsou prý jedinečné, no a já se jdu snést z nebeských výšin na zem - musím ještě vytřít podlahy. 
Báječná činnost na jednu hodinu ráno...

úterý 9. června 2015

JAK SE DĚLÁ PUZZLE

Nebo spíš: Jak dělám puzzle já...

Elektrickou lupenkovou pilku jsem si kdysi přála k Ježíškovi. 
A dostala.
A tak řežu.
Ne tak často jako dřív (nestíhám, nestačím... ;-), ale když už řežu, tak s nadšením. 
 
Před pár týdny si zákaznice objednala rybu a kočičky. 
Takže jsem oprášila pilku a dala se do díla.

Puzzle je třeba:
 
      NAKRESLIT,              VYŘEZAT,            PRVNĚ OBRYS,

     
           PAK JEDNOTLIVÉ DÍLKY,                                                  OBROUSIT
                                               (na to mám lidi:-)
                               A PRŮBĚŽNĚ ZKOUŠET SESTAVIT,


      NATŘÍT ZÁKLADNÍ BARVOU,              OPĚT SESTAVIT,                       
       DOMALOVAT DETAILY ,                                   PŘELAKOVAT A SESTAVIT.



      A VÝSLEDEK ZDE:


NEBO ZDE:



No a potom je nádhera, když puzzle udělá někomu radost. 
A když o něm napíšou do časopisu, tak to je nádhera a radost na druhou :-).


pondělí 8. června 2015

LETOS PRVNÍ...

... jahodový koláč (neb trénujeme dortíky do budoucí kavárny)...




...koupání v bazénu na terase (neb milujeme vodu).


... a ostře sledovaný balónový přelet (neb balónové létání je Miin sen).


Přeji šťastný průlet úžasným létem, které máme před sebou. 

neděle 7. června 2015

VLČÍ MÁKY

Všechny blogerky se rozplývají a plní vázy i blogy fotkami pivoněk. 

Já vázy neplním. Pivoňky na zahrádce nemám.
Moje nejoblíbenější květina vázu nesnáší a chvíli po utržení vadne. Zato roste všude, ujme se na každém poli a v příkopech, které potom nepřehlédnutelně krášlí.

Poupata vypadají jako malá chlupatá zvířátka, z jejich květů se dají vyrábět princezny a po odkvetení z nich zůstanou roztomilé makovičky.

Miluju je, jejich barvu, jemnost, skromnost a schopnost uchytit se kdekoli. Jejich sezóna zrovna vrcholí. Je to nádhera.

(moje malá maková panenka)





sobota 6. června 2015

MODRÝ VYSAVAČ

Před časem mi byla nabídnuta možnost pořídit si nový vysavač. Podmínkou byla konkrétní značka výrobce. Starý vysavač, něžně oslovovaný Henry the HOOVER, měl již odslouženo deset let a tak by si zasloužil odpočinek na chalupě.

Prozkoumala jsem recenze a nakonec jsem vybrala MODRÝ - ohlasy dřívěji zakupivších zákazníků můj výběr podpořily.

Trošku mě zarazil bod "s širokým příslušenstvím" protože "široké příslušenstí" se mi nevleze do úzké skříně a navíc jsem odpůrce čtení manuálů, tudíž hrozí, že vůbec nebudu vědět na co  a jak ono "široké příslušenství" použít. 
Ale rozhodla jsem se, že mu dám šanci. Je přece bezpytlíkový a MODRÝ.

Přišel po měsíci. Design, připomínající lunární vozítko mě nadchl a barva broučích krovků jakbysmet.  Prostě technický zázrak.


Domácnost zrovna byla ve stavu, že by se užila celá četa vysavačů. I připravila jsem svého nového pomocníka na akci a strčila šňůru do zásuvky a dala se do vysávání bytu a přilehlého okolí. 
Bylo to náročné. Vysavač se nesžil s mou vysávací technikou a když jsem se ho snažila přimět k pohybu tahajíce za hadici (přece se nebudu namáhat, ručně vytahovat šňůru a popotahovat vysavač za madlo k tomu určené), hadice měla tendenci se z vysavače neustále odpojovat (přiznávám, že je možné, že jsem ji špatně připojila, ale přece nebudu číst návod kvůli připojení hadice - má to být přece intuitivní) .

Výkon vysavače byl tak velký, že při nastavení sání na nejvyšší stupeň (což se i podařilo omylem) nešla hlavice oddělat od země.
A když jsem přiblížila hubici ke kleci s morčetem, že vysaju okolo vyházené piliny, vysavač se rozhodl předvést svou sací sílu a vysál i půl obsahu klece (morče se naštěstí usilovně drželo mříže, jinak bylo vysáto taky).
Ve chvílích, kdy jsem s hubice odstraňovala větší předměty typu ponožka, igelitový pytlík či balíček kapesníků (ano, toto vše se u nás vyskytuje na zemi) se vysavač k mému zděšení sám vypínal. Prostě - pokud s ním neusáte nešmejdíte po zemi, rozhodne se, že makat nebude. 

No a vrchol všeho byla závěrečná poúklidová demontáž - ukázalo se, že hubice je naprosto ucpaná pískem a hlínou z terasy (to když jsem se pokoušela vysát travní koberec) a rotační kartáč přestal rotovat pod náporem mých dlouhých vlasů a chlupů našeho psa. Nesmím opomenout poznamenat, že výše zmiňovaný Henry the HOOVER všechny tyto úklidové činnosti bravůrně zvládal...

(Henry the HOOVER versus MODRÝ)

A tak dle sloganu "Neopouštěj staré věci pro nové" na chalupu poputuje MODRÝ a Henry u nás ještě nějakou chvilku pobude... 

čtvrtek 4. června 2015

DEN DĚTÍ

Den dětí se dá trávit různě (zvláště když je 4. 6.... :-)):

Třeba na stromě,

  pod stromem,


na louce,


nebo na cestách.


Hlavně, že jsme spolu.