úterý 31. března 2015

OSLAVY

Celý víkend ve znamení oslav. 
Není nad to slavit s přáteli. Bylo to úžasné. 
Všichni jsme si to užili. Hlavně Mia. 3 dorty, kupa dárků... Všichni šťastni. Jsem tak ráda, že je mám. Vlastně máme... Díky.





Taky jsme trošku pomáhali. Nebo se aspoň snažili.




Ale ne zas tak moc :-).


sobota 28. března 2015

NAROZENINY

Mia má dnes pět. 


Před pěti lety jsem si myslela, že mě bolí břicho po rybím salátu a až na několikáté upozornění mojí mámy, že mám jít do porodnice (ač nerada) podlehla nátlaku a jeli jsme. Za 3/4 hodiny po příchodu do porodnice byla Mia na světě - bez větších bolesti, bez komplikací, zcela hladce na tři zatlačení...
Moc bych jí přála, aby tak probíhal celý její život. 
 Oslava byla vydařená. Oslavenkyně se mírně předváděla před širokou společností, ale v pěti letech to asi ani jinak nejde. 
K narozeninám si přála ořezávátko :-), které dostala - a ještě kupu dalších báječných dárků, za což děkujeme.




Byl to hezký, ale náročný den. V osm hodin Mia plná zážitků ulehla do nového "planetárního" povlečení a usnula jako brouček. Zítra nás čeká další párty. 
Snad se ze mě po těch litrech dětského šampusu nestane alkoholik. Dobrou.




čtvrtek 26. března 2015

PŘÍPRAVY

Na přípravy jakéhokoli druhu jsem expert. 
Vše probíhá jako na drátkách - ovšem 90% času pouze v mé hlavě. Vymyslím, jak tentokrát udělám šíleně vtipné pozvánky, našiju tématicky zbarvené prostírky, upeču tunu laskomin a budu nádherná, zábavná a okouzlující. Výsledek se většinou "mírně" liší od výše uvedených představ, prostírky nahradím něčím více papírovým, 90% laskomin koupím a nádhernost, zábavnost přesunu na jindy (okouzlující jsem samozřejmě pořád :-)).

Na loňské Miiny narozeniny jsem vymyslela, že do školky doneseme CAKE POPS - ultramoderní dezert na tyčce, ze kterého budou všechny děti paf a učitelky budou pět ódy na zručnost Miuščiny maminky. 

Jako každý rok jsem podcenila čas přípravy a čas zbývající  utíkal 5x rychleji než obvykle. 
A tak ve čtvrtek, den před osudovou událostí, jsem do půl třetí ráno šoulela podle pochybného návodu dortové koule, které, ačkoli lepily až nepřiměřeně, na tyčce držet nechtěly. Až opakovené pokusy a několik vrstev těch barevných nezdravých posypátek je přiměly, aby zůstaly kde mají (posypátka zároveň maskovala ne příliš povedenou čokoládovou polevu). Nakonec sice koule vzdáleně připomínali CAKE POPS, ale pochybuju, že by vyvolaly očekávaný obdiv.

Navíc druhý den ráno Mia  vstala, oznámila mi, že jí je špatně, pozvracela se aniž by cokoli snědla a do školky nešla. Koule na tyči jsme jedli několik následujících týdnů a myslím, že bylo dobře, že se do školky nedostal ani vzorek... 


Naneštěstí si letos Mia na nešťastná lízátka vzpoměla a požadovala výrobek podobného ražení. 

Poučena z loňska vybrala jsem recept jednodušší, tvarově však podobný, tentokrát doporučený Dr. Oetkerem. 
Piškoty s banánem obalené v čokoládě.

Příprava probíhala tentokráte bez větších problému, oslavenkyně spolupracovala, a tak mohlo vzniknout 30 kuliček s vlaječkami (ty mi šly ze všeho nejlíp). 






Zádrhel nastal při zdobení dortu.Tubička s polevou, která měla být jasně zelená ukázala se býti naplněna jakýmsi zeleným hnusem, který Stephen King označuje ve svých knihách slovem ŠLEM a na nákup jiné sady nebyl čas. 
Umanuté dítě si nenechalo vymluvit skutečnost, že zeleně fosforeskující poleva nebude na dort to nejvhodnější - a tak to se zeleným nádechem, co stéká po dortu a má imitovat trávu,  doporučuji před konzumací jemně sloupnout. 

Marcipán na myšky je od naší kamarádky z cukrárny, takže když pominu opět šílenou barvu (vybírala Mia), měl by být netoxický. 
No a pokud pochybujete o mém vkusu, co se týká dortového exteriéru, vězte, že výzdoba probíhala pod taktovkou 5letého dítěte - a pro mě je nejdůležitější, že jí se líbí (za to schovám i to, že jsem prostě na zdobení dortů gramla). 

Tak snad se zítřejší (jedna ze tří po sobě jdoucích) oslava narozenin mojí Miušky vydaří...


neděle 22. března 2015

PRVNÍ JARNÍ VÍKEND

Od pátku do neděle se odehrála strašná spousta věcí.
V pátek zatmění slunce
(exkluzivní foto zatmění slunce přes plesklísklo, spolu s palcem mého kolegy, přičemž slunce je lehce photoshopovitě načechráno, neb se nechtělo nechat pořádně vyfotit).

Tuto jedinečnou událost v zápětí vystřídal narozeninový hon, neboť spolu se sluncem i já jsem měla zatmění a na dlouho avizovanou oslavu 40tin mých kamarádek-dvojčat, kam jsem místo v pátek (jak stálo na pozvánce) hodlala dorazit až v sobotu (neptejte se proč). Naštěstí dotyčné za ta společně strávená léta již znají mou časoprostorovou idiocii a urgovaly moji absenci na narozeninové párty. Díky tomu jsem nakonec dorazila, se čtyřhodinovým zpožděním, bez dárků, které jsem v té rychlosti nechala na botníku, nicméně, lepší pozdě, nežli vůbec. 
Bylo to báječné, už se těším na oslavu padesátin.


Sobota na neděle probíhali již v klidnějším duchu(díky bohu - mám jen jedny játra...)
A tak jsme si užívaly tepla...

... květinek...


... a broučků...


... a dlouho očekávaných obědů na terase.



Taky jsme odvedly kus práce. Třeba pomohly tahat na poli brány...


... nebo nakupovaly kytky za účelem zvelebení terasy (ke kterému už ovšem nestihlo dojít...)

Prostě vydařený první jarní víkend. 
Jen nevím, kdy dodělám ten další milion věcí, které jsem si naplánovala a opět nestihla. Třeba daňové přiznání... 
Tak dobrou noc.



sobota 21. března 2015

NAŠI KLUCI


Znám jeden kouzelný domeček...

... kde se loni v březnu ve stejný den kobylkám Milce a Johance narodila dvě rozkošná hříbátka - kluci poníci...


 
Torbík a Maty.
Za rok oba vyrostli...

... a tak musejí do světa. 

Páteční loučení bylo těžké. 
Snad se budou mít na loukách u Znojma dobře. 



neděle 15. března 2015

NEDĚLE



nakonec byla úspěšnější a slunečnější, než se dalo čekat.
Pod vlivem knihy o zahradničení na terase
jsme se daly s Miu do jarního upgradu bytu a přilehlého okolí (rozuměj terasy). Zatímco Mia upravovala křídou zdi,
já jsem natřela trouchnivějící bedýnky a přepravky na terase. 

A i když vím, že v módě je všechno bílé nebo šedé, na protest jsem zvolila zelenou jedůvku. Přetřít se dají vždycky....
Odpoledne nás čekal po 4 týdnech domácího léčení první výlet za účelem návštěvy našeho malého oblíbence. Za tu dobu, co jsme Adámka neviděli, se začal přetáčet na bříško a už to prostě není žádný nudný ležák, ale zábavný společník. Už se těšíme na naplánovaný první společný prodloužený víkend.
Všichni dohromady jsme oslavili narozeniny Miiny myšky (už potřetí v tomto roce :-))
                                       
a večer jsem ještě načala další balík hlíny. 
Moje výtvory už se suší u pece, Miuščiny králíci si zatím hoví doma v nově natřené bedničce. Bude to pěkně vypečená partička.

 Velmi vydařená neděle :-).


sobota 14. března 2015

JARNÍ SPÁNEK

Zatím co před týdnem zasazená semínka hrášku vesele klíčí,
venku se odehrává podzim. Mží, je zima a brzo tma. Nic se nám nechce. Nejlepší by bylo ucpat okna mechem, zachumlat se pod deku a spát.

Otík s náma drží basu a celý den se povaluje ve svém křesle (jestli k nám někdy přijdete na návštěvu, tak do oranžového si rozhodně nesedejte...)


Asi to nebude příliš produktivní víkend....

čtvrtek 12. března 2015

ÚTROBY...

...starého rádia na odpis.

Už je naše. Bude z něj parádní stolek. Pitva proběhla úspěšně za Miiny asistence. Poprvé šroubovala a bavilo nás to obě. Barvy na renovaci nakoupeny, jen času pořád není dost. Natírat se bude o víkendu.
Na knížce se pracuje. Ani tady se času nedostává. Neumím připojit grafický tablet na můj stávající komp. Nepozdávají se mu staré Windows. Je to vybíravec. Takže pořád kreslím myší, místo elegantní tabletové tužtičky... Kéž by mi bylo naděleno více technického talentu. V příštím životě se chci reinkarnovat do ajťáka. Ušetří mi to spoustu nervů a křeče v levém rameni.
Souboj Myšky Miušky s krysou

pondělí 9. března 2015

PLÁNY


Je to ten den, kdy sama sebe štvu a nemůžu si pomoct. Když nic nemá cenu a nedává smysl. Prostě se ráno probudíte a je to tady...
Jediné řešení je udělat si radost, aspoň malou. Nebo radši velkou. A tak plánujeme výlet. Já a Mia. Je na čase ukázat jí můj milovaný Londýn. Její vášeň pro dinosaury a vesmír může ukojit jen Londýnské národní přírodovědecké muzeum. 
Letiště za rohem, angličani, těšte se. Vidím to na květen. Hurááá.

Zatím se snažíme dinosauří choutky ukojit zapůjčenou literaturou a hliněnými modely.
Ale mám pocit, že nám to moc dlouho nevystačí, asi se budu muset v tomto směru dovzdělat.
 

neděle 8. března 2015

HOTEL

Invaze neštovic dnes zřejmě dosáhla vrcholu. Mia celou noc nespala a celý den se odmítala hnout z gauče, bála se i posunout, měla teplotu a špatnou náladu. 

Některé pupínky se proměňují v krátery, nejlepší by bylo ji v pudru vykoupat celou.  Opět doufám, že to zítra bude lepší.

Po obědě jsem ji musela zákeřně opustit a odjet na chalupu kvůli odečtu vody. Potřebovala jsem vypadnout jako sůl - pohled na mou zuboženou holčičku snáším hůř, než bych čekala.

Chalupu máme na jihu, ve vinařské oblasti, kousek od Mušovských jezer a Pálavy. Moji prarodiče ji koupili, když jsem se narodila a tím výrazně ovlivnili můj další osud. Prožila jsem tu téměř všechny víkendy mého dětství. Když mi bylo 18náct, na náměstí si otevřel angličan a jeho žena malý hotýlek. Přihlásila jsem se na brigádu - začala jako pokojská, ale když zjistili, že umím anglicky a německy, povýšila jsem na číšnici a barmanku (aniž bych o tomto povolání tušila cokoli bližšího). Bylo to jedno z nejlepších období mého života - utíkala jsem sem za školu, kterou jsem zvládala i bez pravidelné docházky, vydělávala své první pořádné peníze, vypilovala jazyky, otrkala se a naučila se chodit na podpatcích, poznala svou nejlepší kamarádku a další skvělé lidi, se kterýma se stýkám dodnes.

 
Na Hotelu (píšu s velkým H, protože je to hotel s velkým H) jsem potkala svou první lásku (a několik dalších lásek ;-)), zapíjela všechny kulatiny mě a mých přátel, odehrály se tu naše svatby a z majitelů hotelu jsou dodnes něco jako adoptivní rodiče.
Tykáme číšníkům a oni nám, jídelní lístek známe nazpaměť, visí tu moje obrazy a společné fotky... 
No prostě co je pro Přátele jejich kavárna, to je pro nás Hotel. 

A tak jsem tam dnes zaběhla na kafe a zvednout si náladu. Zafungovalo to. Ve vzduchu bylo cítit jaro, v trávníku kvetly krokusy a já jsem zahájila letošní zahrádkovou sezónu a vytáhla si kafe na zahrádku. 

Teď už jsem zase doma. Mám ještě chystat pro klienta nákresy koupelny a do práce firemní brožuru, ale jsem opět tak zralá na postel. Budu se muset hluboce zamyslet nad svojí morálkou.